11.11.2017 Legata Hustopeče - Sokol Újezd u Brna (st. žáci)

Autor: Pavel Víška <(at)>, Téma: Žáci, Vydáno dne: 15. 11. 2017

11.11.2017 Legata Hustopeče - Sokol Újezd u Brna (st. žáci) 20171111 st. žáci vs. Legata Hustopeče - obr. Legata Hustopeče - Sokol Újezd u Brna 41:26 (19:12)


Takhle prázdnou lavičku u žáků už hodně dlouho nepamatujeme.


    Kdyby mě někdo vyprávěl, že dnes odehrajeme celý zápas v počtu 5 a půl hráče, tak bych se mu vysmál, že to přece nemůže být možné! Ale po dnešku už vím, že u dnešních k všemožným i nemožným zraněním extrémně náchylných mládežníků, je možné asi úplně všechno. To za našich mladých let jsme k zápasu nenastoupili, pouze pokud byla ruka či noha zlomená. Nějaké ty lehké distorze kotníků, naraženiny nebo nedej Bože natažený sval, nebyly důvodem k omluvence. Někteří z nás dohrávali zápasy se zlomenými žebry, či vyvalenými palci (provizorně do kloubního pouzdra ukotvenými leukoplastí značky Spofa). Ano, dříve byli mezi námi daleko odolnější a zarputilejší jedinci, které hned tak něco nesložilo. A teď jsem tedy upřímně řečeno nemluvil zrovna o sobě, ale o některých svých bývalých spoluhráčích tedy rozhodně ano ;-)!

    Ale začněme pěkně po pořádku. Variabilita všech důvodů omluvenek dále uvedených absentérů je docela pestrá. První nahlášený renegát byl Milde – nenápadné zranění z pátečního tréninku se přes noc umocnilo do takové míry, že dnes prostě hrát nešlo. Radek – již cca měsíc „nezvěstný“ - asi zraněný. Ze starších žáků tedy dnes hráli pouze Šimon-brána, David, Michal, Robas, Honza a Adrian. A tak (jako téměř vždy) spoléháme na pomoc mladších žáků, jenže: Dominik, dohrávající poslední tři minuty svého zápasu za mladší žáky, si přivodil distorzi kotníku (chronické zranění, na které má používat preventivně ortézku – dnes ji neměl). Martin uvedl, že hrát za starší prostě nechce, že má asi nějaký Moribundus… Další teoreticky použitelní ml.žáci dnes nehráli ani za mladší – Tomáš - zlomená ruka, Luba – někde na výletě. Ke hře použitelný zůstal tedy pouze Kuba. Ale zase jsme měli dva brankáře – Šimona a Lukáše! Samozřejmě, že směrem k nim byla vyřčena otázka, jestli jeden z nich, v rámci posílení sestavy nechce dnes hrát v poli, ale oba odpověděli, že chtějí chytat!

    Jak již při nástupu na hřiště bylo jasné, dnes nás bylo jen šest na hru. 5 kluků ze šesti celkem ocenilo, že si dosyta zahrají celý zápas bez střídání, avšak jeden již na začátku věděl, že to dnes celé nedá – Adrian nastoupil se zraněným ramenem a s nízkou kondičkou, která mu zatím nedovoluje absolvovat celý zápas. A tak bylo v zápase několik pasáží, kdy jsme hráli jen v pěti… Trenér domácích i oba rozhodčí, nevěřili vlastním očím, proč již od 10 do 17 minuty hrajeme jen v pěti lidech, že snad není možné, aby taková házenkářská bašta jako Újezd nebyla schopna doplnit tým o pár mladších žáků…

    6 statečných dnes vědělo, že tento zápas nebude o dosažení nějakého dobrého výsledku, ale o důstojném dožití se konce zápasu. O této náladě svědčil již náš narychlo modifikovaný předzápasový pokřik, kdy z řádného „CO CHCEM – VYHRÁT!“ se zakřičelo „CO CHCEM – DOHRÁT!“ Navzdory předpokladům, se nám první poločas docela povedl. Zejména Kuba zaslouží absolutorium, protože jeho 3 góly z pravé spojky, kdy dokonale využil uvolnění Davidem, fakt nikdo nečekal. Kuba čelil asi té nejšikovnější spojce domácích, a přesto se mu podařilo tohoto hráče, ve spolupráci s Davidem, několikrát přehrát, což se domácímu nelíbilo a několikrát dal Kubovi ve hře pocítit svou výškovou, váhovou a věkovou převahu. Kuba promine, ale dříve by asi po takovém soupeřově zacházení vzal do zaječích na lavičku, ale dnes to statečně a hrdě ustál a střídat se neodvážil :-), :-), :-). Někdy je dobré, v rámci zocelení mladších hráčů, nemít možnost vystřídat! Dalším, koho je třeba vyzvednout byl brankář Šimon, jehož výkony jdou zápas od zápasu nahoru. Po odehraných 8 kolech si můžeme říct, že v bráně už máme spolehlivou jistotu vhodně doplněnou ml. žákem Lukynem.

    Vůbec celá první půlka byla z naší strany fakt dobrá. Šla nám z ruky rychlá lajna, která většinou končila zakončením z křídla, kdy Robas a Honza dnes zastříleli jak u Verdunu – nutno říct, že jen s asi 50% úspěšností. Druhá půle už z naší strany logicky byla slabší, za zmínku stojí snad jen „střelecké procitnutí“ Davida, který si téměř vše nechal až na posledních 10 minut, kdy si konečně dokázal své spoluhráče direktivně zorganizovat tak, aby na konci akce s křídlem 4 x po sobě překrásně zavěsil. Nechápu, proč tuto šablonu se zabíhajícím křídlem nesehráli s Honzou už daleko dříve, když to nese takové ovoce a je to v podstatě triviální záležitost pro dva hráče…

    Na úplný závěr si neodpustím jednu „moudrou“ úvahu. Házená je vysoce kolektivní sport, který by měl individualistické (a leckdy lehce sobecké) jedince naučit podřídit se kolektivnímu výkonu a svou individualitu a sobeckost usměrnit ve prospěch celku. Kdo toto nepochopí, ať jde hrát třeba tenis. Kdybychom dnes hráli proti Kuřimi B (poslední tým v tabulce), tak nás bude na hru alespoň deset a omluvenkářů bude polovina. Toto nejsou slova moje, slova kluků – dnešních šesti mohykánů, kteří si to protrpěli na palubovce. Ono se totiž chlapci může klidně stát, že ti, kteří mají o kolektivní sport házenou opravdový zájem, se seberou a přesunou hrát jinam, kde si budou mít s kým zahrát. A potom, až si někdy budete chtít zahrát házenou, tak zjistíte, že je vás tak akorát na ten tenis!




Svazové přehledy

20171111 st. žáci vs. Legata Hustopeče - obr.