08.02.2025 Zimní pohár 2025 - Velké Meziříčí (mladší žáci)

    Přihlásit turnaj v období jarních prázdnin nebyl nejlepší nápad. Celkově nás není mnoho a díky prázdninovým aktivitám a probíhající chřipkové epidemii nás bylo ještě méně. Naštěstí jsme se mohli spolehnout na náš dívčí tým, jehož členky nám svou přítomností vytrhly trn z paty. Díky mikrobusu firmy Rozsíval jsme s kolegou Martinem Matoškou nemuseli řešit řidiče a mohli se věnovat pouze obsazení jednotlivých postů. Nebylo to snadné. Z druhoročáků jel pouze brankař Karel. Střeďáka Martina (2013) doplňovali na spojkách minižáci Viki a Petr nebo holky Paťka, Barča a Anet. Na křídle běhal další minižák Max a na druhé straně mu vždy sekundovala jedna z už jmenovaných holek. Brankař David svolil se změnou postu a většinu času odehrál jako pivot. V této sestavě jsme žádné výsledkové ambice neměli. Šlo pouze o získávání zkušeností.

    První zápas proti VM "A" jsme prohráli 23:4. Náš výkon byl strašidelný. Kdybych ho mel popsat jednou větou, řekl bych: "Všichni hráli na Martina". Když už jsme měli možnost jít do přečíslení, stejně jsme nahráli Krtymu a ten když hledal volného spoluhráče, už žádný volný nebyl. Hráči z VelMezu hráli výborně. Byli rychlí a v pohybu. My jsme naopak byli pomalí a statičtí. Nahrávky stojící stojícímu byly snadnou kořistí nekompromisních domácích. Martin sice v pohybu byl, ale spoluhráči ne, takže to vyšlo nastejno. Pokud se dokázal probojovat sám (celkem 4x) vsítil čtyři branky. Při bránění jsme také nestíhali, takže jsme byli rádi, že zápas skončil.

    Druhý zápas proti Sezimovu Ústí byl luxusní. Děti hrály jako polité živou vodou. Zápas byl dlouho vyrovnaný a to že jsme nakonec prohráli 10:13, na kvalitě našeho výkonu nic neubírá. Do střelecké listiny se zapsala většina hráčů. Smolné je, že nemáme originál pivota, takže alternujícímu brankáři Davčovi nebo spojce Peťovi logicky chybí s tímto postem zkušenosti a prostě to není ono. Oběma klukům však patří velké díky za odvahu a bojovnost se kterou se tohoto úkolu zhostili. Útok, kromě klepnutí po prvním kroku, byl sympaticky pestrý. Prohra jde cele na vrub obranné činnosti. Tady máme velké rezervy ve hře jeden na jednoho. Při obraně 3:3 se vysunutí hráči musí s pronikajícím útočníkem vracet a snažit se ho připravit o míč. V našem pojetí jsme se jednak snažili zdvojovat moc brzy nebo jsme jen do soupeře šprtli, ale tím to končilo a k pohybu zpět s pokusem odebrat soupeři míč už nedošlo.

    Výhra 17:7. Konečně jsme uspěli a porazili Úvaly B. Soupeř byl na naší úrovni, ale nám se sešlo všechno co bylo k úspěchu potřeba. Už úvodní pokřik byl plný energie a ta se do zápasu přenesla. Ač jsme nevelkého vzrůstu, bylo nás všude plno. Hráči a hráčky nabíhali do volného prostoru, pohybem bez míče se nabízeli pro přihrávku a přesně zakončovali. Slušná byla i obrana, takže konečně zápas který se musel líbit.

    Výhrou nad Úvaly B jsme obsadili třetí místo ve skupině a čekal nás boj se čtvrtým z druhé skupiny. Bohužel to byl tým děvčat z Velkého Meziříčí. Když to kluci zjistili, nastalo rozčarování. Jeden nejmenovaný hráč prohlásil, že nebude bránit, protože na holky nechce sahat. Pravda, hráli jsme s nimi ihned po skončení našeho duelu s Úvaly, ale nechuť sahat na holky se přesunula na celý tým, pochopitelně vyjma našich děvčat. Ta neměla s kontaktem kohokoli žádné problémy.
    Zápas měl dvě fáze. Ta pokusná trvala do skóre 3:3. Potom nastala fáze na holky se nesahá, a začalo se střílet na bránu z dvanácti metrů. V obraně jsme se vrátili k bezpohybovému modelu, tzv. šprtni a stůj. Díky tomu se zápas stal jednostranným a my prohráli vysoko 19:5.

     "Díky" vývoji turnaje jsme hráli první zápas o umístění, o celkové 7. místo. Potkali jsme znovu B tým Úval a opět jsme je porazili, tentokrát 13:10. Vývoj hry byl podobný jako první vzájemný zápas. Vedli jsme a soupeř dotahoval. Měli jsme horší procento střelby, čemuž odpovídá i rozdíl ve skóre.
    Po zápase to byla trošku hektika. Už při cestě na turnaj nás řidič informoval, že má ráno další práci, potřebuje udělat pauzu, tak jsme se domluvili že se nikde nebudeme zdržovat. Ihned po skončení zápasu se tedy děti osprchovaly, já vyzvedl odměny a k domovu vyrazili proti původnímu plánu o 45 minut dřív.

    Mám-li turnaj zhodnotit, tak za mě super akce. Děti pochopily (snad), kde nás tlačí bota a kde musíme přidat. Zápas se Sezimovým Ústím nám smolně utekl, Velmez A byl mimo naše schopnosti a duel proti holkám jsme zabalili. Tím pádem máme všichni spoustu námětů k přemyšlení.