Jihomoravská liga mladších žákyní pokračuje.

Dlouhá zimní pauza je minulostí. K jarním bojům nás nalosování zavedlo do dějiště 7. kola, do Ivančic, kde na nás čekaly soupeřky z Ivančic, Hodonína a z A-týmu Kuřimi. Všech dvanáct přítomných děvčat se na zápasy docela těšilo a cílem turnaje byl zisk minimálně dvou bodů.

První zápas nás postavil proti sousedkám v tabulce, celku Handball Hodonín. Vzájemná bilance byla jedna výhra a jedna prohra, takže abychom do nadstavby měli lepší výchozí postavení, potřebovali jsme vyhrát. Sezóna už trvá docela dlouho, pár turnajů je za námi, takže silné i slabé stránky soupeřů známe. Před zápasem jsme si připomněli, co chceme hrát a mohlo se začít.

Podle očekávání jsme měli problém s dobře silově vybavenými krajními spojkami Hodonína. Obranné pokyny se dařilo realizovat na 50%, takže se skóre přelévalo ze strany na stranu. Vedli jsme o branku, když soupeř delegoval urostlou spojku do pivota. Mé volání, aby se střední zasunutá hráčka dostala mezi pivota a míč, zůstalo nevyslyšeno. Tvrdošíjné bránění za pivotkou bylo příčinou rychlého obratu ve skóre, protože tímto způsobem se hráčka s míčem ubránit nedá. Když to nešlo po dobrém, museli jsme prostřídat :-). Obrana poté zagresivnila, ale skóre v té době bylo -4 góly. Ve druhé půli začala stíhací jízda. Obrana začala dominovat, a co prošlo, chytila Anďa. Zrychlili jsme hru, hodili pár trháků a rázem bylo vyrovnáno. Naši převahu nejlépe dokumentuje fakt, že druhý poločas jsme vyhráli 13:5 a celkově 22:16. Druhý poločas byl prostě famózní.

Po kraťoučké přestávce holky čekal zápas proti lídrovi tabulky, hráčkám SK Kuřim A. Tady jsme výsledek neřešili. Soupeř je herně jinde, takže hlavní cíl bylo zlepšení se v obraně. Sekundárním cílem bylo dát víc a dostat méně branek než v posledním podzimním zápase. Tehdy to skončilo 45:10.

Soupeřky na nás od začátku vyvíjely soustavný tlak ať už v obranné nebo útočné fázi a naše děvčata kupila chybu za chybou. V útoku, místo hry jedna na jednu se většina hráček před kontaktem chtěla zbavit míče. Dělaly to navíc rychle a zbrkle, a mnohdy nahrály přímo protihráčkám do rukou. Zápas skončil 33:12, takže cíl byl splněn, ale koukat se na to moc nedalo :-).

Po dvouzápasové pauze nás čekal poslední duel proti domácímu týmu HK Ivančice. Holky do zápasu vlétly jako uragán a ve čtvrté minutě, za stavu 4:0 pro nás, braly soupeřky oddechový čas. Nepochopil jsem, co se potom stalo, ale nabyl jsem dojmu, že naše hráčky chtěly výsledek ubránit :-). Přestaly hrát rychle, začalo se zbytečně moc kombinovat bez pokusu o zakončení a domácí se nabízené šance chopily. Můj tajm nepomohl a do přestávky bylo srovnáno na 7:7.

Druhá půle byla z naší strany neskutečně odevzdaná. Ivančice šňůrou sedmi branek v řadě utkání zcela ovládly. V sedmé minutě byl stav 14:7 a chuť bojovat zůstala jen Paťce a Báře. Prvně jmenovaná by mohla obdržet titul otloukánek zápasu, protože její drzé proskoky zastavovala obrana jen za cenu faulů zezadu či z boku. Po posledním kontaktu ve výskoku zůstala Paťka ležet v brankovišti. Rozhodčí
udělili přímou červenou kartu a když jsem ji odnášel na střídačku, zaslechl jsem jednoho z diváků, jak se ptá rozhodčího, zda ten trest nebyl příliš přísný. Fakt nebyl. Prohráli jsme 19:11 a můžeme jen litovat začátku druhé půle, kdy jsme na jakýkoliv pohyb rezignovali.