Mladší dorost vyrazil na turnaj na MIZUNO CUP 2025 ve Stupavě

Třídenní turnaj se uskutečnil ve dnech 31.1.-2.2.2025. Prvotní plán byl zabojovat o nějaké hezké místo, ovšem úzký kádr v době chřipkové epidemie nám podkopl nohy.  

Kromě těch, kteří se nechtěli zúčastnit nebo nemohli na úkor hor či zranění například David Zezula, který má po operace kolene, tak přesně v den odjezdu nebo den před se někteří omluvili že mají teplotu. Trenér na poslední chvíli domluvil jednoho Staršího žáka Toma Diváckého, a druhý Starší žák Brankář Alexander  Charalambidis, který se ozval sám,že měl jet na rodinou návštěvu,ale zrušil ji na úkor nemoci v rodině. Ke všem těm omluvám jsme měli tedy navíc jednoho hráče a druhého brankáře.

Vypadalo to, že budou muset turnaj na úkor nemocných rozpustit, kluci si turnaj chtěli odehrát. Na turnaj jeli tedy spíše za účelem stmelení kolektivu a zlepšování se v individuálních dovednostech. Můžeme říct, že někteří kluci nás velice mile překvapili. Výhru se bohužel nepodařilo urvat ani jednu, ovšem každý takový turnaj nám ukáže v čem oproti ostatním zaostáváme, a co je potřeba ještě vylepšit. Kluci bojovali, a za to jim děkujeme.

Hned po prvním dni nám onemocněl starší žák Tom Divácký, hned první zápas dostal v zápase do oblasti žeber, a tak nebyl schopný pokračovat. Na druhý den nám onemocněl druhý hráč Dan Sklenář, a zranili se další dva hráči.

V šatně po zápase jsme přemýšleli co s tím, jestli nebude přece jen lepší opustit turnaj, když nás čeká sezóna už za pár dní, ovšem všichni ostatní začínají ve dnech 8.,9. Února ale my až ve dnech 22.,23. Února, kluci, kteří zůstali, chtěli turnaj dokončit děj se co děj a bojovat dál.

Tahle situace byla velice nešťastná a smolná, protože každým zápasem jsme zjišťovali, že každý je hratelný, protože představa že mít sebou zraněného Davida Zezulu nebo Lukáše Mrkvicu,který dělal testy do školy, kteří by na spojkách byli stěžejní hráči,stejně tak čerstvě nemocný Štěpán Hradílek. Všichni tři zároveň scházeli v obraně, nejen na úkor svoji výšky ale i síly.

Stalo se něco nečekaného, a tímto bychom rádi poděkovali klubu TJ Náchod

Který nám byl ochotný půjčit svoje dva hráče, když se naši kluci zranili. Velice si toho vážíme, každá taková menší spolupráce s jinými týmy nám dělá radost. Byl to sice jen jeden zápas, ale i tak nám to velice pomohlo,aby si někteří hráči odpočinuli.

Další zápasy jsme museli hrát s tím, co máme Saša místo hájení branky šel do pole, pivot David Ritter a druhý pivot Nikolas Príhoda šli na spojky. Oba se toho zhostili, jak nejlépe uměli na úkor svých vědomostí o daném postu. Spousty chyb, které udělali jim ani nelze vyčítat, stejně tak ostatním kteří hráli na postech, kde nejsou zvyknutí hrát, nebo hrají mnohem menší porce minut.

Nejvíce nás potěšil Zdenda Sláma, který hrál celé zápasy, na pravém i levém křidle, na jeden zápas musel i na spojku. Zdenda ukázal sílu a víru, kterou v sobě má, za 2 zápasy dal více gólů než za celou sezónu. Mile překvapil i David Ritter na spojce.
Když se zpětně dívám na výsledky, započítali nám dva body za kontumaci proti Jičínu,ti se odhlásili den před začátkem turnaje a organizátor už nestihl najít náhradu. Takže poslední nejsme J

Ke konci ještě jedna vtipná situace, která mě pobavila.

Štěpán Jurina prohlásil, že musí zavolat mamce,která nechápe, jak může být třetí,když všechno prohrál.

Tady se dostávám na poslední informaci z tohoto turnaje.

V Sobotu večer bylo společenské posezení neboli Raut pro trenéry, kde jsme u jednoho stolu seděli s Trenéry Kuřimi, Jelikož Kuřim byla namíchaná s kluky z Keniku se Zdeňkem Dupalem tam byl i Marian Prášek.

Zde jsme se dozvěděli, že tento jejich výběr dvou týmů bude hrát o třetí místo, Bylo mě požádáno, jestli bych jim nepůjčil Štěpána právě na tento zápas o umístění,s myšlenkou že by právě on mohl jejich týmu pomoci k této medaili. Jelikož jsme to řešili v pozdních večerních hodinách, nebyl čas se ptát Štěpána, jako jeho osobní trenér jsem drze rozhodl za něj, přislíbil tedy pomoc na druhý den. 

Já i Staňa Mrkvica jsme oba trenéry požádali o určité požadavky, trenéři je odsouhlasili, a jelikož papír ani tužka nebyli v naši blízkosti, na tuhle dohodu jsme si přiťukli místním pivem,které vaří sama Stupava v malém pivovaru. Jako Důkaz pořídila fotku tohoto ,,Podpisu“ zdravotnice Kuřimi paní Andrea Tamborlani.

V 7:20 Ráno co se Štěpán vzbudil, dostal informaci zcela jasnou, Sbal se, oběd nestihneš, hraješ za Kuřim o třetí Místo proti Domácím Záhorákům. Máš na to 15 minut. Štěpán mě v tu chvíli připomněl jednu postavičku ze série Looney Tunes jménem Road Runner, modrý pštros který se proháněl neskutečnou rychlostí v našich televizích. Štěpán se těšil, že může mít medaili za třetí místo, že během pěti minut prohlásil, jdeme si pro to, a byl nachystaný k odjezdu. Štěpán začal jako jednička, za 17 minut dostal ze 12 střel 6 gólů, a tak svoje působení v tomto zápase zakončil 50% úspěšností. Druhý poločas dochytával druhý brankář, kdy náskok oproti soupeři byl již docela vysoký.
A jak zněla dohoda, během následujícího týdne, mu medaili osobně doveze Pan Dupal na trénink dorostenců do Újezda. Za tuto šanci a zkušenosti také děkujeme.

Teď se dát zdravotně dohromady, první zápas druhé části sezóny začíná Doma 23. 2. 2025, 13:00 proti Hustopečím