18.2.2024 HBC Olomouc - TJ Sokol Újezd u Brna 39:31 (21:14)

Alfa i omega všech zápasů je obrana.

     Po zaváhání ve Velkém Meziříčí jsme v Olomouci chtěli uspět. Jenže chtít je málo. Abychom uspěli, museli bychom bránit od podlahy. Obrana však byla nedůrazná. Soupeř si na hranici devítky rozjížděl přípravné kombinace, my je bez kontaktu stínovali a při jejich kolmém průniku a zakončení jsme už nestíhali být na místě.

     Kromě prvních dvou povedených útočných akcí jsme přestali dávat branky. Ze stavu 0:2 ve druhé minutě bylo v minutě jedenácté na časomíře k vidění skóre 7:4. Hnali jsme se dopředu, jakoby zápas už končil a nám na korekci nezbýval čas. Díky této zbrklosti jsme zakončovali už po dvou nahrávkách z nepřipravených pozic a míč lítal všude jinde jen ne do brány. V patnácté minutě jsme brali tajm. Cílem bylo zklidnit se v útoku a v devenzivě zahustit střed a zagresivnit obranu. Podařilo se na 50%. Obrana stále nefungovala, ale aspoň už to bylo gól za gól.

     Obrana přitvrdila až v polovině druhého poločasu a začala naše stíhací jízda. Stáhli jsme průběžný výsledek z mínus devíti na rozdíl šesti branek a vypadalo to velice nadějně. Po další výborné obraně a našem útoku pískli rozhodčí Kubovi průraz. Podle nás nebyl, ale pány na hřišti jsou rozhodčí. Za úplně zbytečné řeči jsme dostali oprávněnou dvojku a naše aktuální převaha šla do kytek. Nevzdali jsme se a po dalším obranném koncertu bylo skóre 33:29. Potom přišla dvě vyloučení hned po sobě a domácí odskočili až konečných 39:31.

     Škoda naší nedůrazné obrany, kterou jsme praktikovali tři čtvrtiny zápasu. Výsledek mohl být úplně jiný.