17.11.2024 TJ Sokol Újezd u Brna - Tatran Litovel (muži)

    Naše domácí neporazitelnost v ligových zápasech byla nemilosrdně ukončena po 15 ligových duelech bez porážky. Naším osudem a katem se stal soupeř Tatran Litovel, který byl objektivně nad naše síly. Čistě technicky jsme o 2 body z domácího zápasu jsme přišli už 27.10., kdy jsme na domácí palubovce nenastoupili k duelu se Vsetínem, kdy jsme zápas pro velkou marodku našich hráčů zrušili. Tímto jednostranným aktem jsme se ale vystavili na milost a nemilost Vsetínu, kdy pouze na jeho rozhodnutí záleželo, zdali tento zápas u nás odehrajeme v jiném (náhradním) termínu. Vsetín však zareagoval tak, jak se na 99 % dalo předpokládat a vstříc nám nevyšel. Dle pravidel v takovém případě následuje kontumační prohra a zisk 2 bodů pro Vsetín… Tato kontumace a body z ní plynoucí, ještě není v tabulce na handball.cz zanesena a objeví se asi až na konci pozimní sezóny.

    Mezi dlouhodobě zraněné hráče můžeme dnes řadit pouze Patrika Bartoše a Martina Flajšingera, takže by to měl být důvod k optimismu, avšak opak je pravdou. Do zápasu nezasáhli ani Pešák, Kachlík mladší, Dostalík a ani Kachlík starší. Pokud očekáváte, že bude následovat rozbor proč tomu tak bylo, tak se ho bohužel nedočkáte. Zajistit hráče pro utkání v dostatečném počtu je úlohou někoho jiného a pokud se nám to opakovaně nedaří… Trochu z teorie komunikace. Komunikace je akt dvoustranný, kterého se účastní „ke komunikaci oprávněný vysílač a přijímač“. Během komunikačního procesu si pak tyto role vysílač a přijímač vyměňují a to hned několikrát. Aby komunikace přinesla výsledek, musí být komunikační jazyk srozumitelný oběma stranám, stejně tak není dobré, aby vysílač byl jeden a přijímačů hned několik a naopak. Potom je taky důležité, by komunikace probíhala v dostatečném předstihu a aby se obě strany na závěr navzájem ujistily, že komunikace má výsledek a ten je srozumitelný oběma stranám. Je také vhodné, aby komunikace měla předem danou formu (ústní, písemnou) a strany si zvolily komunikační prostředky (mail, SMS, Messenger…) Odvolávat se později na „komunikační šumy“ je pak jen potvrzením, že komunikace neproběhla tak, jak měla…

    Na předzápasové rozcvičce tedy svítí na tabuli 10 jmen našich hráčů do pole (z toho 3 originální pivoti (Dostalík st., Tejzr, Mikel), 4 originální spojky (Kučera, Krošík, Horký a Lattenberg) a 3 křídla (Korger, Strouhal, Gajda). V bráně pak máme trio Staňa, Ritter a Zapletal. Při pohledu na tuto sestavu muselo být jasné, že spojky neslezou za celý zápas ze hřiště, avšak nabízela se alternace Tejzra jako spojky a tím, že Lattenberg bude jako alternující spojka taktéž. No takto jsme si to maloval, avšak všechno bylo (také v důsledku zranění Michala Dostalíka při rozcvičce těsně před začátkem utkání) zcela jinak. Michal si natáhl lýtko a do zápasu vůbec nenastoupil. Avšak že se nedočkám při této nečekané konstelaci ani na vteřinu Lattenberga na spojce, ale na levém křídle a naopak Dana Korgera uvidím na pravé spojce (asi 10 minut ve druhé půli), tak to jsme tedy opravdu nečekal…

    Zápas začíná nervózně z obou stran a nese se ve zvonění tyčí a břeven branek na obou brankách. Sice jdeme v 5. minutě do průběžného vedení 4:1, ale už v průběhu první půle je vidět velký rozdíl ve hře obou mužstev. Zatímco Litovel točí 6 spojek v krátkých intervalech a prezentuje se rychlým křížením všech hráčů na nějakých 9-11 metrech, což je nesmírně fyzicky náročné, ale zároveň efektivní, tak my se prezentujeme „chodící házenou“ a ať už podvědomě, nebo cíleně šetříme síly. Hlava mě nebere, že snad za celou první půli nedošlo k vystřídání trojice spojek Kučera-Krošík-Horký (alternativně se nabízel Lattenberg a Tejzr) a těmto borcům nebylo dopřáno alespoň pár minut krátkého oddechu. Vždyť muselo být jasné, že ve druhé čeká toto trio jistojistá „smrt utavením a vyčerpáním“. Ještě během letní přípravy, když jsem si připravoval předsezónní představení našeho týmu, které jsem nakonec nikdy nezveřejnil, tak jsem si liboval, jakou sílu máme na postu levých křídel (Dostalík, Gajda, Víška). A dnes tento zápas musel protrpět a protrápit se jím pouze Michal (podobně jako ve Zlíně), který byl střídán až v závěru utkání Honzou Lattenbergem. Nechci poukazovat na to, že se Michalovi střelecky nedaří, ale na to, že není za koho trápícího se hráče vystřídat! A to je v 1. lize, na pozici levého křídla (pravák), situace nevídaná a naprosto nepochopitelná!

    Druhou půli začínáme dobře a v 35. minutě srovnáváme na 15:15. Ve 47. minutě ještě dotahujeme na rozdíl jedné branky 19:20. Potom ale už kolabujeme snad ve všech činnostech a byl by div, pokud by se scénář zápasu odehrával v poslední čtvrthodině jinak. Síly nám prostě logicky došly, kupily se ztráty míče a neproměněné vyložené šance. Naše změna herního systému v druhé půlce, kdy jsme přešli na hru na dva pivoty, pak působila nesmírně křečovitě a takováto stojící házená našich spojek s jedinou snahou procpat nahrávku do pivota za každou cenu, neměla proti „obrům“ v obraně hostů nejmenší šanci na úspěch. Takováto „čunča“, která však byla asi tím jediným, na co jsme měli sílu, je snad k vidění jen v krajském přeboru. Opět rezignace na dohrávky do křídel (Dan Korger „jen“ 2 branky z klasické střelby z křídla, Martin Strouhal 0, Michal Gajda 1). I přes to padlo z naší strany i několik pěkných branek našich spojek, kdy pod heslem „když nevíš, co s míčem, tak vystřel na bránu“ to paradoxně přineslo kýžené ovoce v podobě vymetených vinglů. Poslední desetiminutovka však byla jednoznačným galapředstavením Litovle a jejich celková výhra o 8 branek je zcela zasloužená.

    Naši gólmani, kteří se do hry nakonec dostali všichni tři, určitě nezklamali. Avšak jak jsme si mohli všimnout v posledních 3 zápasech, které jsme prohráli (Litovel, Bohunice a Zlín), tak gólmanské osobnosti v brankách těchto týmů prostě koncovky zápasů rozhodují.

    Náš volný pád tabulkou dolů směrem k sestupovým pozicím je neodvratný (aktuálně jsme už na 9. pozici se ziskem 7 bodů, kdy nás o jeden bod předstihl Vsetín – opakuji, takto to ještě na handball.cz k vidění není, ale fakticky to tak je). Jelikož nás ještě na podzim čekají 2 těžké zápasy proti Vršovicím a Dukle Praha, kdy s bodovými zisky můžeme počítat jen těžko (při sestavě v jaké hrajeme v posledních zápasech), tak na konci podzimu můžeme být teoreticky i na posledním nebo předposledním místě – tedy na sestupových pozicích. Kdo by to po pátém kole a našem posledním vítězném zápase v Hranicích řekl, že?

    Utěšovat se vizí, že k jarním odvetám už budeme nastupovat v plné síle, a že se nám budou vyhýbat zranění by bylo bláhové, ale předpokládám, že přesně tak to momentálně v našich hlavách je. Podzim nám v celé své nahotě ukazuje, že vše se může sesypat jak domeček z karet, zvláště pak, když mnoho „našich“ hráčů hraje i v jiných soutěžích a termínové kolize opět nastanou. Naše „kouzlo nováčka“ a nečitelnost naší hry pro soupeře, bude také oslabena, k odvetám už budou naši soupeři přistupovat se znalostí naší hry. Při vyrovnanosti I. ligy nemusí možná ani celkových 14 bodů na konci sezóny stačit na záchranu! A pokud jsme si stanovili pro tuto sezónu jediný cíl a tím je udržet se v této soutěži, měli bychom se alespoň přestat „střílet do vlastní nohy“ a ke každému zápasu nastupovat alespoň s plnou lavičkou. Letní přípravu začínalo téměř 25 hráčů do pole a to tam ještě nebyli třeba ani Michal Dostalík, či Jiří Mikel – narychlo angažovaní až v průběhu sezóny. Kde se tedy stala chyba? Anebo se žádná chyba vlastně nestala a hrát jen s 7-9 hráči v poli je akceptovatelné (třeba i pro těchto 7-9 hráčů)?

    Aby článek nebyl pouze o házené a o problémech s ní spojené, je potřeba zmínit Předvánoční lízátkovou akci. Psali jsme o ní zde. Při tomto utkání byla uspořádaná finanční sbírka mezi diváky a za každý vstřelený gól dali hráči 100Kč. Každé lízátko, na které se podaří vybrat peníze, poputuje do Dětské fakultní nemocnice a posléze k dětem v rámci různých vyšetření.

    Na závěr si vypůjčím text z propagačních materiálů: Dětskou nemocnicí projde jen z důvodu hospitalizace kolem 15 000 dětí ročně. Najde se tu spousta ručiček, které rády přijmou lízátko buď jako odměnu za statečnost nebo náplast na bolístku! Nemluvě o dětech s onkologickou diagnózou, kterým tato slast pomáhá zvládnout důsledky některých typů léčby.

    K 17.11. bylo vybráno přes 7 000Kč. Děkujeme všem dárcům.