22.02.2025 TJ Sokol Újezd u Brna – TJ Sokol Nové Veselí B

     V domácím zápase porážíme Nové Veselí B rozdílem 8 branek po výkonu, který nelze pojmenovat jinak než ve všech ohledech dominantní a přesvědčivý. První poločas pak snese přívlastek snad až fantastický. Přesně toto chceme jako fanoušci vídat, přesně pro toto chceme na naše zápasy chodit, fandit, povzbuzovat a cítit sounáležitost s našim týmem. Dnes to prostě do sebe vše zapadlo přesně tak, jak by to mělo být a jak si to naši borci zaslouží, vzhledem k jejich individuálním schopnostem a kvalitám.

     Na úvod tradičně něco k soupeři. Veselí je „namočeno“ v sestupových vodách podobně jako my. Příznačné je to i proto, že stejně tak jako my, tak i Veselí vloni do I. ligy postoupilo společně s námi, takže oba týmy jsou nováčky. Hosté k nám dojeli s několika dorostenci, mezi kterými můžeme zmínit třeba nám dobře známého Tomáše Koníčka ze Sokolnic, který je dokonce i dorosteneckým reprezentantem a celkem pravidelně hraje i Extraligu za Veselí A. Teoretické další posily z Extraligy použít nemohli, neboť jejich áčko hrálo paralelně na Dukle.

     K zápasu nastupujeme bez našich dvou letních posil Dana Korgera, Vítka Kučery a brankáře Lukáše Rittera. Zejména absence tvůrce hry Vítka se mohla zdát citelná, avšak jak ho dnes zastoupili v této roli Atom a Flajša, to bylo jednoduše úchvatné. Těch finálních přihrávek od obou těchto borců bylo tolik, že celý mančaft z toho nebývale těžil, třeba všichni naši pivoti si to dnes museli náramně užít. Jejich gólové zápisy (oba „jen“ po dvou brankách) nevypovídají vůbec nic o tom, jak pozitivní vliv měla jejich rozehra na celý mančaft. Když pominu prvoligové posily Jirku Mikela, Michala Dostalíka a Tadeáše Zimu, tak jsme se dnes tak trochu ocitli zpátky v dobách našeho druholigového řádění. Je dobře, že máme varianty na postu rozehrávače, a to hned ve třech osobách, což nám dává možnost měnit a ovlivňovat způsob hry dle potřeby a dle hry soupeřovy obrany. V bráně zahajujeme s Vojtou Doudou, což lze označit za předzápasový majstrštyk realizačního týmu, neboť Vojta k nám došel jako posila, od které máme velká očekávání. Tyto naše očekávání se dnes naplnily mírou vrchovatou, neboť Vojta podal výkon excelentní a dodal hráčům spoustu pozitivní energie, jistoty a herního klidu. A protože se k Vojtovi přidala i kvalitní obrana a naši borci dnes proměňovali šance s velkým přehledem, tak i my fanoušci v hledišti jsme si to dnes mimořádně užili. Komentáře a ohlasy byly maximálně pozitivní.

     Od 5. minuty, kde jdeme Kubou Horkým do vedení 2:1, už po celou dobu zápasu jen vedeme a brankový rozdíl utěšeně narůstá až na konečných +8 branek. V jeden moment jsme dokonce byli +12, ale to není až zase tak podstatné. Proto vzpomenu několik konkrétních situací a událostí, které stojí alespoň za převyprávění.

     • Kroša dnes nejlepší střelec zápasu (7 branek) a po několika „hluchých“ střeleckých zápasech opět ten starý známý nebezpečný zakončovatel, ze kterého má obrana soupeře „permanentní vítr“.

     • Druhý nejlepší střelec Dosty mladší (6 branek), který po delší době těžil z pěkných dohrávek do křídla a přesných trháků. Radost pozorovat, jak si společně se svým strýcem Michalem celý zápas užívali a hecovali se, pokud se zrovna potkali na lavičce.

     • Lahůdkové finální pasy do pivota od Atoma a Marťase (Radim Tejzr -5, Jirka Mikel – 3 a Michal Dostalík – 3 branky). Pivotům stačila krátká domluva se spojkou při přechodu do útoku a mazácké uvolnění (a tentokrát i jisté zakončení) korunovalo jejich společné úsilí.

     • Honza Pešák (4 branky), kdy zejména ten skrytý podstřel z první půle a pak vymetený vingl z té druhé, to byly branky do highlightů tohoto kola!

     • Anebo Vojta v bráně po střele soupeře ze spojky, která ho trefila do obličeje, takže si mohl okamžitě vyžádat u rozhodčích přerušení hry… Avšak na místo toho náš gólman okamžitě bere odražený míč a lahůdkovým pasem vysílá do trháku Dostyho, který chladnokrevně zakončuje. Až teprve poté Vojta zkoumá rozsah svého možného zranění… To je náramná podívaná a ukázka bojovnosti a odolnosti. Anebo Vojtova obětavá rybička po balónu, který mířil přes celé hřiště do jeho prázdné brány, do které se z lavičky vracel při našem oslabení… To jsou ty momenty, které diváky zvedají ze sedadel a spoluhráčům dodávají nové síly a chuť do hry!

     • A pak výkon házenkářského nestora Michala Dostalíka v pivotu. V obraně to tedy řezal způsobem jemu vlastním, ale jeho bleskové domluvy se střeďáky na tom, jak mu to mají v útoku hodit, to bylo velkým zážitkem pro pozorného diváka. Anebo jeho dva lišácké pokusy o vypíchnutí míče soupeři, které se sice nepodařily, ale i tak to v jednu chvíli vypadalo, že sám sebe vyšle do samostatného úniku na soupeřovu branku!

     • Nakonec si „vychutnám“ jeden prvek, který jsem si z naší hry dnes odnesl, a po kterém už dlouhou dobu hlasitě volám. Jde o určitou systémovost až schematičnost některých opakujících se akcí a jejich důsledné provádění, pokud to přináší užitek. Jde o to, že tomu musí předcházet idea, domluva všech hráčů a spolupráce všech na hřišti ale i lavičce. Je jedno, kdo s tím nápadem přijde, důležité je, že všichni pak dopředu vědí, co a jak se bude hrát a je tak eliminován prostor pro živelnost a improvizaci. Avšak to nevylučuje, že plán samotný pak nějakou improvizací nakonec skončí – vždy jde o reakci na momentální situaci na hřišti. Konkrétně se jednalo o to, že téměř vždy, když jsme obdrželi branku (anebo ubránili útok soupeře) a v obraně figuroval Michal Dostalík jako druhý pivot, tak tento se nevracel okamžitě na střídačku pustit do hry útočnou spojku, ale při rychlém přechodu do útoku (nebo rozehrávce po obdržené brance) zaujímal v obraně soupeře pozici druhého pivota, byť jen třeba na pár vteřin. Tímto se vytvářel obrovský tlak na vracející se a nezformovanou obranu hostů a otevíraly se díry pro naše spojky, ale vznikaly i prostory pro uvolnění obou našich pivotů a křídel. Z tohoto jsme dali spoustu branek, přičemž jsme v útoku strávili jen pár vteřin a pošetřili jsme tak spoustu sil!

     Bylo to zkrátka moc pěkné představení, ze kterého musí mít hráči i diváci velkou radost. Avšak nezapomínejme, že dílčí krok na záchranářské cestě jsme zvládli, ale dlouhá cesta je ještě před námi. Naši soupeři z dolní poloviny tabulky také bodovali (Litovel, Hranice, Bohunice), takže po tomto kole se nacházíme na průběžném 10. místě s jednobodovým náskokem na předposlední Veselí a dva body máme navrch na poslední Šťáhlavy.

     V příštím kole (neděle 2.3. v 17:00) vyrážíme na palubovku Nového Jičína B, kdy domácí teoreticky můžou být posíleni i o extraligové hráče. I když jsme Jičín doma na podzim porazili, tak teď to bude úplně jiný zápas. My můžeme těžit z naší momentální „minieuforie“ a faktu, že do Jičína můžeme jet teoreticky v té nejsilnější sestavě.