Naše pohárová cesta končí ve 2. kole

Do utkání s HAOLKem jsme vstoupili nadějně a v 10. minutě vedli 7:3. Hosté však rychle zareagovali, dokázali vyrovnat a poté už převzali otěže zápasu. Od té chvíle se hrálo podle jejich scénáře a skóre se postupně navyšovalo až na konečných 40:22. Jak celý duel probíhal očima Pavla Višky, si můžete přečíst v jeho komentáři.

Naše letošní pohárová pouť končí ve druhém kole, kdy nad naše síly byl celek HAOLKu, který nás porazil rozdílem třídy 40:22. Objektivně dnešní HAOLK a dnešní Újezd, to je úplně jiný level, než tomu bylo ještě téměř přesně před rokem, kdy oba tyto týmy hrály 1. ligu a doma jsme tehdy s HAOLKem remizovali 31:31 v naprosto vyrovnaném zápasu! Stačí jeden rok a vše je jinak. HAOLK je
favoritem I. ligy a vůbec se netají ambicí porvat se o postup do Extraligy. Vítězství v 1. lize mají podle mě téměř jisté, následná baráž o Extraligu je pak zcela určitě otevřená záležitost a Olomoučtí pro její úspěšné zvládnutí již dnes dělají všechny možné kroky a opatření... Újezd sestoupil do II. ligy a také je jedním ze spolufavoritů celé soutěže s deklarovanou ambicí návratu do I. ligy. Za ten jeden rok se
HAOLK herně docela posunul, i když má v podstatě stejné hráče a jednoho hlavního zkušeného trenéra s výsledky, s praxí a se zkušenostmi se všemi věkovými kategoriemi. Systém, disciplína, taktika, začlenění nových hráčů, evidentní radost ze hry a víra, že jdou po správné cestě. Naplňování dlouhodobé koncepce a cílů prostřednictvím postupných kroků. To u nás se za ten jeden kalendářní rok
interně protočili hned 3 trenéři, už snad jen čert se v tom vyzná... Momentálně aplikujeme jiný styl hry než vloni, je vidět spoustu nedotažeností a nejistoty. Sparťansky začleňujeme hned 3 dorostence do mužské sestavy, což by měl být proces citlivě řízený a delikátní, neboť mnohé se dá v tomto věku až nenávratně pokazit, čehož jsme za poslední roky byli u nás mnohokráte pohříchu jen „němými svědky“... Samozřejmě 2 naše vítězné ligové zápasy se Sokolnicemi a Hustopečemi určitě nebyly žádnou velkou
zatěžkávací zkouškou, tím byl právě až HAOLK a ve II. lize to budou třeba Ivančice, HBC Olomouc, ale především Velké Meziříčí, které výkonnostně už dnes patří do I. ligy.

Když dva dělají totéž, tak to paradoxně může vypadat a působit zcela odlišně. Samozřejmě ke stejnému cíli může vést více cest a říct o jen jedné, že to je ta správná, to bylo snad až rouhání. O správnosti dané cesty rozhodne až to, jestli nás dovede do kýženého cíle, anebo se ukáže, že hned na první křižovatce odbočíte do slepé ulice. Avšak o správnosti dané cesty vypovídá mnohé třeba už jen
všeobecné nadšení, entusiasmus a víra, se kterou se na danou cestu vydáte... A dorazit vítězně do cíle, ale na krvavé cestě nechat padnout a vykrvácet polovinu svého mužstva, to může sice vyhovovat generálům, ale v širší rovině je to Pyrrhovo vítězství s devastujícími důsledky do budoucna. Do zápasu nastupujeme v téměř nejsilnější sestavě, v jaké za daných okolností můžeme... No,
jak se to vezme, ono je to hodně relativní... Tak třeba Honza Pešák za nás poháry hrát nemůže, protože je hráč Zlína (k nám hostování) a ten má po dohodě pohárovou prioritu. Matěj Kachlík je čerstvě dlouhodobě zraněn a bude nám chybět asi hodně dlouho. Marek Velíšek z SKKP, ten by si za nás pohár zahrát chtěl, však se také k zápasu v dobré víře dostavil, avšak nakonec hrát k údivu diváků nemohl. Na vině byl jeho pozdní přestup do Kéniku. Kdo neví, tak u hostujících hráčů se před předkolem/prvním kolem ČP musí nahlásit, za jaký klub bude hráč hrát. No a v době přestupu a zpětného hostování už bylo předkolo odehráno. Absence klasického a nebezpečného pravého křídla na naší straně, pak byla jen vodou na mlýn pro chytrý HAOLK, který tak celou obranu posunul doleva a zahustil tak stranu, ze které jsme byli nebezpeční. Pravé křídlo ponechali bez většího zájmu, vždyť z naší strany jsme tam za celý zápas nedali snad
jedinou rychlou nahrávku. Chybí také gólman Lukyn Ritter, kterého čeká lékařský zákrok. A do zápasu také nastupujeme bez Martina Flajšingera, kterého ovšem vidíme v dresu hostů! On totiž do HAOLKu od nás v létě přestoupil, a i když má k nám zpětné hostování, tak o jeho služby jsme ve dvou druholigových zápasech zatím neprojevili zájem... To jsou paradoxy! Kdyby nějaký újezdský fanoušek rok na házené nebyl, tak vidět dnes Martina v dresu HAOLKU, to by byl panečku šok! Avšak dějí se věci v tom našem oddílu a dít se ještě nepochybně budou... Vždyť dojít až na konec slepé ulice je sice možné, ale o to tvrdší bude pak náraz do zdi, která se na konci nepochybně nachází... Chytré a rozumné řešení to samozřejmě není, ale někdy asi jiné cesty není... Vždyť dlouhodobá nespokojenost snad všech našich skalních fanoušků je už tak hlasitá, že neslyšet ji a nevnímat ji snad není ani možné...

Hodnotit průběh zápasu v kontextu síly HAOLKu je sice možné, ale vzhledem k charakteru většiny našich soupeřů ve II. lize je to nutné brát s rezervou. Do zápasu vstupujeme velice dobře, v 10. minutě vedeme 7:3. Avšak už v minutě páté za stavu 2:3 pro HAOLK vidíme první změnu v sestavě, kdy v obraně nefungujeme dobře. Vlivem několika dobrých zákroků Jirky Staně v bráně a střeleckou impotencí hostů získáváme náskok 7:3. Hosté berou time a do sestavy se dostává Ondra Jahoda původem z Telnice, který během několika minut, jako ten správný gamechanger, úplně obrací vývoj utkání a obraz hry. Ve 13. minutě je už srovnáno na 8:8 a pak až do konce zápasu je to parní válec v podání hostů, kteří naši demolici zastavují na +18 brankách. Technické chyby na naší straně jsou dány mnoha faktory, třeba u Kuby Horkého to lze omluvit nerozehraností po dlouhé pauze vinou zranění. I přes obrovský tlak situaci docela se ctí ustojí mladí hráči Dalibor Absolon, Martin Holešanský a Jakub Hájek. Obrovsky nám chybí Radim Tejzr na pozici pivota, za něhož nemáme náhradu, hrajeme bez leváka na pravém křídle. Na pozici střeďáka hraje většinu zápasu Vítek Kučera, ale kdo bude jeho alternativou, to jsem tak nějak nepobral. Koncem poločasu se zranil brankář Jirka Staňa a zápas tak dochytal Ondra Zapletal. Ondra sice chytil 3 sedmy a v závěru utkání i pár tutovek, ale představa, že odchytá celých 60 minut, jako jednička, je velice odvážná i na II. ligu. Snad to s Jirkou nebude moc vážné.

Zvláštní náboj mělo utkání pro Martina Flajšingera, který se chtěl ukázat v tom nejlepším světle proti svému Újezdu a proti poluhráčům, se kterými od malička herně vyrůstal. Teoreticky už v příštím zápasu může hrát jako hostující hráč zase v dresu Újezda anebo taky ne. Zápas si velice užíval a ukázal, že do systému HAOLKu zapadl velice dobře. Rozhodně neříkám, že Martin je jednoduchý hráč na
uchopení, vždyť ho „reportérsky“ sleduji už dobrých 10 let. Avšak nepotkal jsem trenéra (a v poslední době jsem o tom mluvil s několika různými trenéry, kteří Újezd sledují), který by si nepřál mít takového hráče v týmu. Pokud by tomu v dnešním Újezdu mělo být jinak, tak to nelze nazvat jinak, než jen obrovskou prohrou celé naší házené...

Velikou vadou na kráse celého utkání bylo pak zranění hostujícího hráče Pavla Ogouna, který došlápl po střelbě tak nešťastně, že to nevydrželo jeho koleno a výsledkem bylo vážné zranění. Toto nikdo nechce vídat a všechny v hale to hodně zasáhlo. Hráči hostů  řejeme rychlé uzdravení a co nejdřívější návrat na palubovku!