20241012 TJ Cement Hranice - TJ Sokol Újezd u Brna (muži) 33:38 (17:18)

    Report ze zápasu ze Štáhlav jsem s přispěním mnoha očitých svědků nakonec napsal, i když to bylo hodně odvážné a neprofesionální 😊. Ale pokud se tímto založila nová a vítězná tradice, napíšu tedy další report ze zápasu, na kterém jsem nebyl, prý jsem o hodně přišel a stálo to za to. A tak vás, na zápasu nepřítomné (přítomným se omlouvám, bude – li to „blábolení z cesty“), přece nemůžu ochudit o tento krásný zážitek, zdrojem mi jsou poznatky zejména na lavičce přítomného Aleše Flajšingera a zraněného Marťase... A kdybych tam přece jen fyzicky byl, tak možná by se naše výhra ani nekonala 😊! Tuto oběť jsme schopen postoupit a do Zlína příští týden taky nepojedu, bude-li to ku prospěchu věci a nějaké body ševcům sebereme.

    Celý týden před tímto zápasem se nesl ve znamení „hledání nových hráčů“, kteří by narychlo zacelili díry v naší sestavě způsobené množstvím zraněných hráčů a hráčů, kteří dopředu ohlásili absenci v Hranicích. Honzovi Lattenbergovi se vyřídila hostovačka z Měnína a z druholigové Kuřimi se domluvil na hostování pivot Jiří Mikel. A pak se zrodil jeden bomba přestup do Újezda, kdy šlo o veterána a házenkářskou legendu – pivota Michala Dostalíka (1977), který je strýcem Šimona Dostalíka a má tak tedy k našemu týmu docela blízko, stejně tak jako k našim ex-extraligistům, se kterými hrával v SKKP a Majlontu. Avšak Michal nakonec k zápasu nenastoupil, neboť náš pivot číslo 1 Radim Tejzr ohlásil, že nakonec přecejenom bude hrát. Toto odhodlání Radimovi vydrželo až do chvíle, kdy měl odjet vlastním autem směr Hranice. V ten moment se však jeho novou destinací stala brněnská porodnice, ale jak se později ukázlo, šlo ještě jen o planný poplach. A mančaft se tuto zprávu dozvěděl právě ve chvíli, kdy nastupoval do autobusu :-). Zatím to vypadá tak, že každá další a další „morová rána“ v podobě absence, či zranění dalších a dalších hráčů zbytek mančaftu paradoxně „posílí a nakopne“ k mimořádným výkonům! Vždyť dnes jsme vyloupili Hranice (loni ještě extraligový mančaft, kde minulou sezónu hráli naši dnešní hráči Korger a Kučera)! A i když letošní Hranice jsou jen stínem těch loňských, stále je to v rovině čistě formální tak, že loňský druholigista Újezd poráží loňského extraligistu Hranice a to ještě na jejich domácí půdě! A to herně a kvalitativně jsou na tom Hranice stále lépe, než třeba Jičín, který jsme doma jasně porazili.

    Dle vývoje skóre je vidět, že zápas to byl velice vyrovnaný, rozhodlo posledních 10 minut a v nich náš výborný kolektivní výkon, který začal v bráně u Jirky Staně, který předvedl v poslední desetiminutovce několik vynikajících zákroků. A pak rozhodla naše vysoká efektivita v zakončení a to zejména z ruky Kuby Horkého a nováčka Jirky Mikela, opět v posledních deseti minutách. Ale nebylo by posledních vydařených 10 minut, kdyby tomu nepředcházelo poctivých 50 minut předchozích, ve kterých základ našeho úspěchu položili Krošové, Kučerové, Dostalíci a Korgerové. Ale třeba i příspěvek Honzy Lattenberga v podobě 1 branky se může zdát na první pohled malý, avšak jeho jistota v obraně, herní přehled a vůbec čas strávený na hřišti, dal prostor pro odpočinek dalším. Maličkosti rozhodují, což na první pohled většinou nebývá vidět. A takto to může být třeba i s druhým gólmanem Tomem Staňou, který se letos poprvé v ligovém zápase dostal do branky a hned jak tam vlezl, tak 3 soupeřovi střely skončily vedle naší brány. Opět „maličkost, detail“, ale třeba právě tento moment nahlodal sebevědomí domácích střelců...

    Pár postřehů k jednotlivým hráčům, snad jsme Alešovi dobře rozuměl 😊. Novic Jirka Mikel z Kuřimi zapadl do našeho systému dokonale. Kromě pokažení první akce v prvním útoku si Vítkem Kučerou velice rychle vyjasnili vzájemná očekávání pivot-střeďák a pak už to bylo téměř dokonalé. A v obraně se také velice rychle synchronizoval s našimi borci. No myslím, že mančaft bude vyžadovat VELKÉ ZÁPISNÉ 😊! Komentář Marťase Flajšingera: "Jirka Mikel zahrál jak z partesu."

    Kuba Horký dnes po několika ne úplně vydařených zápasech předvedl, že jako pravák nevelkého vzrůstu na pravé spojce je mimořádně nečitelný a nebezpečný zakončovatel, ale také spolehlivý distributor finálních přihrávek do křídla. Ačkoli již v 11. minutě posbíral 2 dvouminutové tresty a po zbytek utkání nad ním visel Damoklův meč v podobě hrozící redky, tak v obraně to nakonec vyřešil dokonale a v útoku ještě lépe 😊.

    Kroša roste zápas od zápasu, vedle Vítka Kučery získal klid a jistotu a v maximálně možné míře dává mančaftu přesně to, co se od něho čeká – tedy branky, branky, branky... Poutá na sebe pozornost soupeřovy obrany, že on je ten „jediný“ bomber, avšak my dobře víme, že naše paleta zakončení mimo Ondru, je prostě nekonečná 😊.

    Křídla Dosty a Dan Korger, to jsou jistoty všech jistot. Dan si opět neopustil (a proč taky) jedno z jeho typických zakončení kolem brankářovy hlavy na krátkou tyč, kdy před tím náznakem střelby přesvědčí celou halu (včetně brankáře), že to pustí šlajsem dolů na dlouhou tyč 😊.

    No a Vítek Kučera na středu, to je ten hlavní element, který dává všem spoluhráčům přesně to, co potřebují. Dirigent, mentor, nahravač, organizátor, střelec... Další slova jsou zbytečná...

    Jirka Staňa předvedl přesně to, co dělá brankáře brankářem – tedy jistý výkon v závěru utkání, kdy se zápasy lámou. Není třeba zářit hned v prvním poločase, brankář si klidně může „načítat“ střelce soupeře a připravovat se na koncovku. Ano v I. lize, při vyrovnanosti týmů jsou skoro všechny ty zápasy podobné a rozhoduje se opravdu až v koncovkách a na to je třeba se prostě mentálně nastavit a připravit. Tady si dovolím převyprávět postřeh Marťase Flajšingera, jak fungovala během zápasu „chemie“ mezi bratranci Staňovými v bráně. „Ve druhým poločase Jura dostal asi 6 gólu po sobě, tak se šel rozcivičovat Tomaš, pak najednou Jura 3 zákroky po sobě, pak zase nic nechytil tak se šel znovu rozcvičovat Tomaš a zase Jura 2 zákroky, pak posledních 10 minut do konce a Jura opět dostal asi 4-5 špatných gólu, tak se šel zase rozcvičit Tomaš a Jura pak asi 5 zákroky pomohl dost výrazne k výhře.“ No jestli si z toho mám něco odnést, tak doporučuji, aby se Tomáš permanentně rozcvičoval po celou dobu hry, třeba se Jirka potom vyvaruje těch „hluchých“ pasáží 😊.

    Po odehraných, ale neúplných 5 kolech máme bilanci 3-1-1 a 7 bodů. Aktuálně jsme na 4. místě v tabulce, skóre máme aktivní 166:161. Od začátku soutěže nás stíhá jedna pohroma za druhou v podobě dalších a dalších zraněných hráčů, navíc se nám moc nedaří mít více k dispozici i „naše“ hráče hrající i v jiných klubech. Zkrátka skoro nic nevychází dle představ a plánu, avšak všemu tomu navzdory předvádíme neuvěřitelné výkony a sbíráme body! Osobně pro to mám vysvětlení jen takové, že naši hráči jsou prostě mimořádní jak z hlediska individuálního (jak herního, tak i osobnostního), ale zejména z hlediska schopnosti podat kolektivní výkon a každý jeden tak být jednoduše jedním z pevných článků celého mocného řetězu. Tady nikdo prvoplánově nechce vyčnívat a hrát si na své triko, protože každý z našich borců podvědomně cítí, že dnes je součástí mimořádného týmu, který může udělat „díru do světa“. A pak je tady to zdravé mentální nastavení týmu, kdy hráčům nerezonuje v hlavách to svazující „MUSÍŠ“ ale to zdravě motivující „CHCEŠ“.

    K příštímu zápasu jedem opět na venkovní hřiště, čeká nás asi největší aspirant na celkové první místo v tabulce a tým, který otevřeně deklaruje touhu po postupu do Extraligy – HANDBALL CLUB ZLÍN. Zápas se odehraje v neděli 20.10. v 17:00 a já tam pro jistotu raději opět nepojedu, našemu týmu to totiž přináší štěstí 😊!