TJ Sokol Újezd u Brna – HBC Olomouc 1966 34:34 (16:17)

Ačkoli dnes nevyhrálo ani jedno mužstvo, tak přesto se mírnou nadsázkou říct, že zvítězili alespoň rozhodčí, kteří byli vidět v zápasu tolik, že nakonec snad ani jim to nemohlo být příjemné. Vzhledem k vývoji a průběhu zápasu je však remíza velice spravedlivá. Olomoučtí tomu šli s odvahou, chutí, pokorou a očividným herním systémem a zejména „načteností“ svého soupeře odvážně naproti, Újezd tak nějak spoléhal na to, že se to tak nějak „samo“ vyřeší, a že to vše přece nakonec dobře dopadne…

Do zápasu nemohl nastoupit Honza Pešák, který paralelně hrál extraligu za Zlín, do zápasu tedy nastupujeme jen s 10 hráči do pole, z nichž aktivně do hry zasahuje jen 9 borců… Hned v prvním útoku se pokoušíme (stejně tak jako v minulém zápasu s Telnicí) zahrát „Ameriku“ a touto oku lahodící akcí vyslat hostům jasný vzkaz o naší síle, avšak dopadá to docela katastroficky, když hráč, který má akci zakončovat na svou roli zcela rezignuje a žádný finální náskok do brankoviště se nekoná. Tato naše „blamáž“ je však jen předvojem našich blamáží, které mají teprve přijít…Těžko se vyhrává, když neproměníme 4 sedmičky, když několikrát naše přihrávka končí v autu, když neproměníme spousty tutovek a vyložených šancí, když neustále diskutujeme s rozhodčími a za to dostáváme dvouminutové tresty v těch nejdůležitějších chvílích zápasu. Červená pro Vítka Kučeru pak byla jen důsledkem úzkostlivého posuzování faulů a „preventivního“ vylučování při „mírných“ potyčkách hráčů na obou stranách. Samozřejmě našim borcům nelze upřít bojovnost a chuť se o výsledek porvat, avšak ono pomyslné střílení se do vlastní nohy jde zcela na náš vrub… V tomto se opakuji, ale my se opravdu dokážeme porazit jen sami, svými chybami a možná podceněním některých situací. Na druhou stranu, držet nejvyšší koncentraci v každém zápasu a po celou sezónu, to se nedaří snad žádnému týmu v žádné soutěži…

Pojďme se detailně podívat a rozpitvat posledních 5 minut zápasu. V čase 55:00 a za stavu 30:31 si trenér hostí Palík bere time za situace, kdy hosté hrají v útoku v avizované pasivitě, mají vybojovanou devítku a zbývají jim 3 přihrávky a jejich bomber Kašpar zrovna není na hřišti. Tedy naprosto ideální moment hru timem přerušit, uklidnit, domluvit finální zakončení a poslat do hry bombera Kašpara, který žádné 3 přihrávky nepotřebuje a „kupodivu“ přesnou střelou z devítky navyšuje na +2 pro hosty. V našem následném útoku se dostává do svého prvního zakončení náš Dan Zourek, ale v proskoku je faulován a neproměňuje, což těžce nese a pouští se do diskuse s rozhodčím a dostává 2 minuty „za keci“ – jdeme tedy to 5 hráčů. Proč, při nedostatku spojek a vyloučení Kučery není Dan vtažen do útočné hry dříve, než v 55. minutě, když je to takový ostrostřelec? Následný útok domácích ubráníme a kontrujeme Jakubem Horkým na -1. Bezprostředně na to chytá Lukyn Ritter 2 minuty před koncem sedmičku, což je zlomový moment, protože následně otáčíme Atomem (sedma za faul na Maroše Hladíka z křídla) a Flajšou na +1 pro nás, avšak dostáváme další dvojku za hru v 7 lidech (špatné střídání). 30 vteřin do konce a „kupodivu“ opět bomber Kašpar srovnává na 33:33, 5 vteřin před koncem Atom zvyšuje na 34:33, avšak bomber Kašpar 2 vteřiny před závěrečným hvizdem z nějakých 12-13 metrů prostřeluje vše, co mu stojí v cestě… Kdo by to čekal, že zrovna Erik Kašpar bude tím posledním exekutorem, že?

Trenér hostů Tomáš Palík pravidelně komentuje na sociálních sítích odehrané zápasy svého týmu, kde v několika kriticko-motivačních větách zhodnotí vše podstatné. Velice neobvyklá, ale odvážná a sympatická činnost trenéra týmu, která o mnohém vypovídá… K tomuto zápasu Tomáš napsal úvodní větu (titulek) „Když domácí museli a my jsme chtěli“ – myslím, že podstatu tohoto zápasu to vystihlo velice trefně.

Do konce soutěže zbývá venkovní zápas v Nových Bránicích a pak doma končíme s Prostějovem. Náš bodový náskok na Velké Meziříčí se snížil na 2 body. K jistotě prvního místa potřebujeme ze 4 možných bodů získat alespoň 2 (při teoretické rovnosti bodů s Meziříčím máme lepší celkové skóre ze vzájemných zápasů, takže jsme před nimi). Pokud bych měl do budoucích ne dvou, ale čtyř zápasů (2
barážové) apelovat jen na jednu jedinou věc, tak to bude disciplína na hřišti, ale i na lavičce směrem k rozhodčím. Toto musíme prostě ustát, nekecat, nedivit se, nekomentovat, zatnout zuby a vydržet cokoli, co přijde… Herní kvalita i zkušenosti jsou na naší straně, zde už není v současné situaci co moc zlepšovat…