Turnaj Bohunice – Hala Tatran Bohunice 16.11.2025 (mladší žáci)

1.        Tatran Bohunice – TJ Sokol Újezd u Brna                                     15 : 23

2.        TJ Sokol Újezd u Brna – Házená Tišnov                                        20 : 14

3.        SKKP Handball Brno A – TJ Sokol Újezd u Brna                           34 : 12

  Dnešní ohlédnutí se zpět bude na 3 zápasy, které naši svěřenci z Újezdu sehráli na palubovce Tatranu Bohunice. Tentokrát jsme jeli tzv. v plné možné sestavě, základní sestava Krty, Šeďák, Petr na spojkách, Danda a Max na křídlech, které na pivotu doplňovali Podby a Davča. Jistotu v bráně zajišťoval spolehlivě Viktor.

  Zápas proti Tatranu jsme měli od začátku pod kontrolou, kluci nepřipustili nějaké významné drama, byť se soupeř v závěru prvního poločasu přiblížil až na rozdíl jednoho gólu. Klukům dost zatápěl spoják Bohunic, který zejména v prvním poločase dost lehce procházel obranou a v koncovce se pro nás naneštěstí moc nemýlil. Ve druhém poločase se rozjela gólová smršť Šeďáka, v zápase posbíral 12 gólů, ale nutno říct, že se minimálně o 5 dalších připravil sám svým vlastním přičiněním rozhozenou muškou při finální střele – škoda. Druhý poločas jsme dokázali lépe ubránit Bohunickou spojku, a tak jeho střely končily buď u Viktora nebo mimo bránu. V tomto zápase jsme si už mohli dovolit prostřídat některé méně zkušené kluky i do pozice spojek. Hráči si celkem v poklidu a bez stresu připsali 2 body do tabulky. Po tomto zápase musel tým pro nemoc opustit Oliver.

  Druhý zápas proti Házené Tišnov jsme rozehráli opět v základu, ale hlavním záměrem tohoto zápasu, mimo samozřejmě vítězství, bylo v průběhu hry ještě více prostřídat i další čekatele na střídačce. Zápas jsme rozehráli očekávaně s tím, že jsme šli rychle do 6 brankového vedení. Tento rok je pro některé hráče přelomový, a proto na spojkách musí dostávat prostor už i hráči, kteří budou na těchto postech hrát další 2 sezóny, proto Krty a Šeďa šli dolů a na post spojek začala k Petrovi rotace Bedyho, Maxe a Dandy. Na křídlech běhali Domča a Adam, na pivotu Pici. Po prostřídání spojek se na dlouhé 4 minuty brankostroj zastavil, než se poprvé prosadili Danda s Bedym. Kluci ač na těchto pro ně nových postech sbírají první zkušenosti, musíme pochválit, že se úlohy zhostili odvážně a góly, které padly byly výborně připravené a provedené. V tomto zápase jsme nechali Šeďu oddechnout na poslední zápas, a tak góly tentokrát dávali hlavně Petr a Krty, kteří se podělili o 12 bodů rovným dílem. Připisujeme další 2 body do tabulky.

  Luďa má v brašně všechno možné od tejp, šití až po paralen, ale prasklý zámek od rovnátek jsme na místě prostě vyřešit nedokázali, proto jsme po Olim přišli před Kénikem o dalšího hráče – Bedyho. Pro další pokračování v pozici trenérů je tedy nezbytné si doplnit kurz ortodoncie.. :-)

  Třetí a poslední zápas celého turnaje proti nám poslal Kénik. Soupeř, který podle statistik dává v průměru 30+ branek a obdrží max. 10. Toto je velmi těžké klukům vytlouct z hlavy, protože už přichází na palubovku nastavení, že to stejně dopadne „jako vždycky“. Nicméně tentokrát do stavu 2:2 to vypadalo, že zápas úplně marný nebude, kluci viděli, že urostlému gólmanu soupeře se gól vstřelit dá. To byl však začátek 2 minuty a tam se nůžky rozevřely poprvé. Za stavu 2:4 jsme brali time, protože kluci začali kupit jednu chybu za druhou a přicházely zbytečné ztráty míče a soupeřovy rychlé protiútoky. Po konci timu, se možná z přemíry motivace a únavy ošklivě zranil Petr. V tu chvíli jsem si říkal, jen ať to není zlomená ruka. Po Oliverovi a Bedym další hráč, který byl v tu chvíli ze hry. Po tomto nepříjemném zranění se nůžky rozevřely už naplno a bohužel do konce poločasu se nám podařilo dát už jen dva góly. První poločas jsme končili za pro nás nepříznivého skóre 4:18. Pokyn do toho druhého byl jasný, musíme dát více než 10 gólů a dostat méně než 30. Z pohledu celkového skóre to tedy vyšlo napůl, kluci přidali dalších 8 gólů na celkových 12 a tedy těch 30 jsme nakonec neudrželi - bohužel. Když pominu maximální únavu, vyčerpání, zranění a s tím potom související nechuť a frustraci na palubovce fungovat, kluci s Kénikem sehráli své maximum. V našich klucích je potřeba více probudit hlad po míči a tah na bránu, technika, síla hodu i sbírání míčů není úplně špatná, ale start na míč, přesnost střelby a kondice je teď hodně velká překážka. Se statickou obranou a pomalým přechodem do útoku se takový zápas dá jen obtížně vyhrát. Tentokrát jsme bodově vyšli naprázdno.

  Závěrem bych tedy chtěl všem zúčastněným poděkovat, odvedli pořádný kus práce, a i díky těm, kteří dnes zodpovědně přijeli na zápas, hráli, vyhráli, jsme tam kde jsme, tj. 1 bod za 6. místem a před námi poslední zápasy tohoto roku s SHC Maloměřice, Sokolem Telnice a HK Ivančicemi, potřebujeme z těchto 3 zápasů vytěžit maximum tak ať se 14.12. sejdeme všichni zdraví a v plné síle!