Újezd doma zvládl derby a bere dva body

Tradiční derby dvou odvěkých a geograficky velmi blízkých rivalů nabídlo takřka vše, co by se od takového zápasu dalo očekávat. Během celého týdne panovalo ve smíšených újezdsko-telnických rodinách drobné vztahové napětí, které vygradovalo již během svátečních nedělních obědů. Úderem 15. hodiny však byly i jinak pevné rodinné vztahy už na bodu mrazu. Na příštích 90 minut bylo vše zapomenuto, švagři, bratranci, kamarádi rázem stáli proti sobě, každý na opačné straně barikády. Spolužáci, kteří spolu sdíleli během základky jednu lavici o sebe ani pohledem nezavadili ????... No přeháním, tak horké to bývalo snad za časů našich otců a dědů, ale posledních pár let už to nebývá takto vyhrocené a možná je to díky tomu, že aktuálně několik let tahá v těchto zápasech za delší konec lana jednoznačně Újezd. A tak tomu bylo i dnes, kdy naše výrazné vítězství nelze nazvat jinak než zasloužené a přesvědčivé a avšak zároveň těžce vybojované...

Do zápasu nastupujeme oslabeni, chybí Honza Pešák z důvodu zápasové kolize našeho zápasu se zápasem extraligového Zlína, který má v jeho případě jasnou prioritu a chybí i další spojka Vítek Kučera. Na pravém křídle pak s nesmírnou radostí vidíme dorosteneckého reprezentanta Marka Velíška (dorost SKKP Brno), který ještě před 14 dny byl jednou z ústředních postav naší reprezentace na kvalifikačním turnaji v Litvě, kde naši borci s přehledem 3 x vyhráli a kvalifikovali se tak na nadcházející mistrovství Evropy! Hodně štěstí Maro ve slibně rozvíjející se kariéře! V bráně pak máme jen Ondru Zapletala, neboť další dva naši brankáři jsou momentálně sportu neschopni. Ondra si však už několik zápasů tuto pozici nevystřídatelného brankáře náramně užívá a očekávání všech překonává svými výkony mírou vrchovatou. V Telnickém týmu pak vidíme dvě výrazné postavy – Davida Popelu, který byl ještě před několika lety pravidelným „katem“ újezdské házené a po těžkém zranění vracejícího se také dorosteneckého reprezentanta Jakuba Horáčka. 

Úvodní minuty zápasu se nesou v duchu nervozity na naší straně (neproměňování šancí). Také v obraně nejsme moc jistí, což telničtí trestají stále stejným typem zakončení přes náš střed a střelou na levou tyč Zajdovy svatyně. V 10. minutě prohráváme 5:6, kdy naše konto střídavě zatěžují pouze Popela s Horáčkem. Do konce poločasu, který vyhráváme 17:13, však postupně a trpělivě odstraňujeme
nedostatky v naší hře a přeřazujeme pomalu na vyšší a vyšší rychlostní stupeň. Náš pomyslný herní parní kotel se začíná zahřívat na obvyklou provozní teplotu, aby pak v půli druhé rozjel naši lokomotivu na dobrých 95 % svého maximálního výkonu, který nám na konci zápasu přináší vítězství o 9 branek. Naší ústřední postavou se stává Martin Flajšinger (10 branek), který zápasy proti Telnici bere vždy velmi prestižně a na kterém je vidět, že v prvoligovém HAOLKu se stále herně posouvá. Avšak Martinovi zdatně sekundují i všichni ostatní (pohled na střelce branek o tom hodně vypovídá). Na posledních 7 minut se na hřiště dostává i Honza Lattenberg a nejmladší hráč Martin Holešanský a oba mají šance na skórování, což se však po hříchu podařilo ve vstřelený gól přetavit jen Bagrovi. No a v závěru jsme se dočkali i nějaké té parádičky v podobě nadhazovačky (Ameriky) v podání Velda – Atom anebo Atom – Dosty, samozřejmě s efektním gólovým zakončením. Malou kaňkou na našem celkovém výkonu je pouze útočná hra našich pivotů, kdy všichni čtyři, na tomto postu hrající, vstřelili v součtu jen jednu branku. V tomto zápase to samozřejmě nehrálo žádnou podstatnou roli, avšak dlouhodobě to může být vážnější problém...

Celkově to dnes bylo velice vydařené nedělní sportovní odpoledne. Nevím, jestli to vnímáte podobně, ale já mám z našich domácích zápasů, co se týká diváckého zážitku a veškerého toho „servisu“, který může divák zažít a dostat, stále lepší a lepší pocit. Už vysokou laťku všeho toho „komfortu okolo“ dokážeme posouvat ještě výše. Teď mám třeba na mysli komentáře zápasového spíkra Milana Šafaříka, který atmosféru zápasu dokáže pozvednou nejen prostým komentováním událostí na hřišti, ale i vtipnou glosou, a to dokonce prosím pěkně i ve verších! Bubeníci, vuvuzely, DJ, maskot Speedy, Plzeň za 50,- Kč – to je všechno už pro nás běžná věc, avšak recitují komentátor? Tak to tedy nemají ani nikde v Extralize ????!

A pak si ještě musím „postěžovat“ na jednu věc, která je však zároveň velice radostná. Naše překrásná a moderní hala s oficiální diváckou kapacitou 150 sedících, je pro návštěvníky zápasů mužů prostě malá! Dnes jsem dorazil 30 minut před začátkem zápasu a mé obvyklé místo na sezení bylo beznadějně obsazené. No tak jsem šel do horní první řady „na stojáka“. Avšak poté, co jsme se vrátil z přestávky na druhou půlku, tak jsem se prosím pěkně ocitnul už v druhé řadě stojících s minimálním výhledem na hrací plochu ????. Naštěstí se „reportéři“ dokážou dostat i do divákům zapovězeným míst, takže druhou půlku jsem měl možnost vidět a zažít přímo z prostoru za lavičkami, který je vyhrazen pouze pořadatelům, časomíře a týmům samotným a nebylo to vůbec špatné????. To, co tam je možno slyšet a zažít, to samozřejmě nemůže být předmětem žádného článku, neb odkrvené hráčské a trenérské hlavy s tepem 180 za minutu mají na svoje výroky a komentáře během zápasu naprostou a na rozdíl od našich poslanců i opodstatněnou imunitu ????