23.3.2023 TJ Sokol Újezd u Brna - HK Ivančice

V neděli 23.3.25 přijel do Újezdské haly tým, který okupuje druhé místo tabulky.

Tento zápas má spousty ale… Vlastně by se mělo říct, že přijelo béčko.  Po celou sezónu se snaží Ivančice, aby hráli zápasy v plné sestavě, respektive v co nejplnější, a tím, že jeden z hráčů hraje za Veselí a další za Kénik, ne vždy je to pro ně lehké.

Tím že se někteří kluci mezi sebou znají, již týden dopředu jsme věděli, kdo přijede, spíše kdo nepřijede. Obršlík junior a brankář Robin Holý s Kénikem v Jičíně, kupříkladu Filip Zajíček i s bráchem odjeli na hory. Ivančicím chyběli další dva hráči z podobných důvodů.

Když to vezmu kolem a kolem, Ivančicím scházeli hráči: Obršlík, F. Zajíček, D. Zajíček, A. Vítámvás, Dokoupil.

Takřka vždy pokud tahle pětice hrála, dali všem přes 40 gólů, Maloměřicím dokonce 57. S tím, že čtveřice z těchto pěti kluků dalo dohromady 35 gólů ze zmiňovaných 57 gólů, což jasně ukazuje dominanci těchto hráčů.

Historie se ale neptá, my před sebou máme zápas, který musíme zvládnout. Dalo by se i říct, že nastupujeme do utkání, kde je takzvaně ,,povinná výhra“. Před zápasem jsem komunikoval s trenérem hostí, jelikož jsme se jak trenérsky, tak i lidsky sblížili poté, co jsme spolu vedli 2 roky výběr JMK žáků a vždy si máme co říct.  Sám Jirka Obršlík naznal, že zápas bude velice těžký bez opor, ale že přijel samozřejmě vyhrát, ale že je to jen druhá liga, a vlastně o moc zas tak nejde.

Jirka Obršlík je trenér, který velice nerad prohrává a to ať už má k dispozici jakoukoliv sestavu. Dlouhodobě vede Ivančickou házenou k vynikajícím výsledkům a každý rok zásobuje Kénik novými a novými přírůstky . Co to pro nás znamená? Nepodcenit tento tým, držet se své hry a být trpělivý.

Moje menší obavy se bohužel potvrdily, Újezd vs Ivančice z tohoto klání se stává pomalu ale jistě derby, něco jako dřív Újezd a Telnice. Kluci se znají od malička. Dalo by se říct, že mezi Ivančicemi a Újezdem jsou velice pozitivní a kladné, až kamarádské vztahy. Někteří kluci se potkávají na tréninku v Kéniku, jiní se potkávají na chodbách střední školy. Ač tedy nehrají úplně ti, kteří se potkávají, ta rivalita tam je.

Známe to všichni, když se kluci potkají a zazní něco jako „kdybychom byli všichni, porazíme vás“ apod. Tohle ke sportu prostě patří.  Ať nemluvíme jen o Vanglu , i nám schází pár hráčů, a hned zkraje zápasu je to znát.

Při pohledu na skóre v 7. minutě, které je 2:0 pro nás, si v duchu říkám, jestli nejsem špatně, jestli jsem nedošel na zápas ve florbalu, protože v jiném zápase, resp. gólovém zápase v těchto minutách je to třeba 5:5 už …. Na straně hostí to není tím, že by byla dobrá obrana, ani tím že by brankář zachytal, ač je to jeden z prvoligových brankářů Kéniku. V tomto zápase se hledal.

To na naší straně má během 4 minut brankář již 3 zákroky, ale nic za co by měl být plácán po zádech. Zkrátka je v brance od toho, aby chytal, tak chytá, je to jeho práce.

Pokud se někomu zdá nebo se někomu nelíbí, že Štěpán při chytání působí občas chladně, Jak poznamenal Jirka Obršlík je to jen druhá liga a ta v zásadě nikoho nezajímá moc.

Můj názor je ten, že kdokoliv má pod 12 zákroků je i v 2. Lize podprůměrný.

Být na místě Štěpána, radost ze zákroků také moc nemám, pokud vychytám kluky o rok, dva mladší, přestože vím, že jsem schopen vychytat nebo potrápit nejlepší střelce 1. ligy jako je Jurík  (Haná/HAOK), nebo třeba Obršlík junior. Mít navíc a hrát pořád to stejné zkrátka nebaví.
Bohužel jeden bezvýznamný názor na to, že na to Štěpán nemá, mu nestačí.  Vlastně ani mě, proto pracujeme dál, Je to důvod, proč i ta emoce z mé strany je deseti procentní. Nechtějte po klukovi, co je ročník 2008, aby se radoval, že vychytá kluka ročníku 2011. To je trochu i moje škola. Neraduj se z něčeho, co je pro tebe povinností…. Je to něco, jako když naučíte malé dítě pít ze sklenice tak, aby se nepolilo, a v 15 letech mu řeknete, jak je šikovné, že umí pít …

Vlastně od 9 minuty do 30 je stav vyrovnaný, skóre se přelévá z jedné strany na druhou. Je to vlastně z naší strany velice špatný výsledek, už jen proto, že Ivančice hrají se 7 hráči ročníku 10/11.

Poločas končí v náš prospěch, ale pouze o jeden gól 14:13.

V poločase jsem vedl s trenéry debatu o tom, odkud nejvíce padají góly, co je a není proskok, co je gól z akce 1 na 1. Ovšem ať je to jak chce, vše jsou to góly z vyložené šance ze 6 metrů. Jestli hráč neubrání 1 na 1 nebo vznikne prostor na proskok, pro brankáře z jeho pohledu to proskok je, protože se před ním najednou objeví někdo sám. Těchto akcí, které skončily gólem, bylo ze 13 gólu přesně 9. Co to vlastně znamená pro diváka, který zápas neviděl? 1 gól inkasovaný z křídla, 2 góly inkasované ze spojky, jinak vše ostatní nepochopitelně ze špatné obrany.

Musím kluky nesmírně pochválit za odvedenou práci v pivotu, kde pokyn „pivot ve dvou“ nese konečně to, co to přinést má/mělo. Nula inkasovaných gólů v tomto případě, rovná se počtu střel za první poločas z pivota. To se stalo poprvé v sezoně. V tomto případě opravdu klobouk dolů. Ono je bohužel takové nepsané pravidlo, že zlepšíš jednu věc, zhorší se druhá.

V tomto případě to bohužel byla individuální dovednost v obraně, v mnohých případech ovšem i týmovost, nekomunikace v obraně, špatné přistupování k hráčům apod.

 Po velkých diskuzích, nakonec trenér udělal změnu v obraně a trochu přehodnotil, který hráč kde bude bránit. Vše se nakonec zlepšilo o více jak 80% dle dostaných gólů z těchto pozic ve druhém poločase. Tedy 3 góly oproti 9 v poločase prvním.

Na začátku článku jsem psal něco o tom být trpělivý. Od první minuty druhého poločasu do devété minuty jsme tuhle část vyhráli 7:3, a přesně tohle byl zvrat v zápase. Trenér Ivančic rotoval sestavou jak to šlo, měnil brankáře, dával mladší hráče pro sbírání zkušeností. Tohle se mu  v této části zápasu stalo osudným. Odskočení o 5 gólů, znamenalo rozhodnutí zápasu. Ano, házená se hraje 60 minut. To jsem i celý druhý poločas zdůrazňoval, aby se nic nevypouštělo, ale v tom  chodu jakým zápas šel, skóre spíše narůstalo více a více. Dalších 10 minut a dalších 7:3 pro nás v této desetiminutovce.

Co se týče posledních 10 minut zápasu, to už se jen dohrávalo, jak to u nás občas bohužel bývá, když neměli chuť jiní, využili toho druzí, jako třeba Tom Flajšinger, který také dostal svou minutáž, ten stihl za 35 sekund dát 2 góly.

Zápas nakonec skončil jednoznačně pro nás 36:24

Co říci ke konci? I přes to, že ani my jsme nebyli plní, splnili jsme takzvané povinné body. Historie se neptá, a ač ve druhé lize zase tolik nejde, už proto že první 3 týmy, pokud hrají v plné sestavě jsou úplně jinde, dva body se hodí. Kluci měli cíl na začátku sezóny, že chtějí medaili, proto se tyhle dva body na útok na konečně 3 místo hodí. Ovšem výzva je to pro nás teď obrovská. Znamená to, že  musíme vyhrát 4 zápasy z posledních 5. Pokud to má být pro některé motivace, jenom dobře do dalších zápasů. Věřím, že se bude na co dívat J

Můj názor je i ten, že je škoda nevyužití v tomto zápase našich hráčů ročníku 2010 jako je Holešanský, Divácký nebo Kelbl, kteří mohli též sbírat zkušenosti.

36 gólů nastřádalo dohromady 9 borců.

I absence Marka Sekaniny byla znát. Věřím, že být na hřišti i on, nedostaneme tolik gólů od Oldy Nováka (7)

Velká pochvala za inkasování pouhých 11 gólů ve druhém poločase, a to i přes mírné vypuštění…

Na veřejnosti jsem známý, i je mi vyčítané ať hráči, trenéry nebo rodiči, že hodně věcí vidím negativně, že se dívám na věci negativně, i když jsou dle některých vlastně pozitivní. Jsem odjakživa názoru dávat přednost negativitě. Té se v životě kluci nezbaví, ba naopak, ten tlak na ně bude větší a větší jak budou starší, a to nejen ve sportu.  Když je za co pochválit, pochválím, ale pokud vidím věci, které mě trápí, dám to na povrch světa. Psaní článku jsem už nabízel i jiným, ale on vlastně nikdo nechtěl J.

Všechny negativní věci které píšu, jsou k dobro věci. Pokud nejsi alespoň trochu kritizován, chuť ke zlepšení ubývá. Zkrátka, spokojíš se s tím co umíš. Nemáš chuť být lepší, to je takzvaná ponorka přechválení J.

V neděli 30.3.25 nás čeká úplný opak tohoto zápasu. Zápas v Kuřimi proti plné sestavě pokud nebude někdo nemocný. Hráči hrající za Kénik hrají v sobotu, takže zápas nejen že stíhají, ale stihnou si i odpočinout. I v tomto odvetném zápase máme co napravovat, doma jsme vedli, až o 8 gólů, nakonec se podařilo vyhrát o pouhý jeden gól, a to ještě zazvonila v 60 minutě naše tyč.

Rodiče, fanoušky, kamarády, spolužáky, kteří budou mít v neděli čas, zvu na 16h do Kuřimské arény k podpoře našich mladých, bude se to hodit J.