Česká republika – Maďarsko, junioři, přátelská utkání 9. a 10.1.2026

Ano, je to neuvěřitelné, ale v pátek 9.1. a v sobotu 10.1. jsme měli tu velikou čest stát se součástí české mezinárodní házené formou pořádání dvou přátelských utkání mezi českými a maďarskými juniory. Český házenkářský svaz v létě minulého roku hledal vhodné a důstojné místo pro pořádání těchto dvou přáteláků, kterými vyvrcholilo týdenní soustředění našich juniorů, mezi kterými najdeme třeba nám dobře známého Honzu Pešáka, který hraje extraligu za Zlín a zároveň hostuje v našem týmu mužů. Vidět jsme mohli i Romana Jahodu z Újezda/Telnice, který hraje extraligu, ale i za dorost v SKKP Brno. Samozřejmě kromě těchto dvou nám dobře známých borců,
jsme v těchto dvou zápasech viděli to nejlepší, co naše juniorská házená v současné chvíli nabízí (kluci ve věku 18-20 let) v konfrontaci se stejně starými borci z Maďarska.

Zatímco v pátek jsme Maďary přehráli zejména výborným výkonem v naší obraně a v naší bráně 33:27, tak v sobotní odvetě jsme hostům podlehli výraznějším rozdílem 23:35, kdy právě jejich obrana nám dělala obrovské problémy. V obou dnech se hrála velice kvalitní a rychlá házená svázaná taktikou a plněním herních schémat a systémů. Doposud asi to nejlepší, co měl možnost újezdský
fanoušek házené v naší nové hale možnost na vlastní oči vidět, snad kromě jednoho zápasu extraligy, který se u nás vloni odehrál (SKKP Brno-Nový Jičín) a kromě jednoho tréninku chorvatské mužské reprezentace. Zájem o tuto událost byl v obou dnech mezi diváky veliký (tradičně bylo vyprodáno), v hledišti jsme zaznamenali i několik desítek maďarských fanoušků, ale i spoustu fanoušků z okolních oddílů. Zápasům byli samozřejmě přítomni i další svazoví trenéři a funkcionáři, což zápasům samotným dodalo na vážnosti a důležitosti. Zkrátka na 2 dny se v naší házenkářské komunitě stala Městská multifunkční hala a oddíl házené Sokol Újezd u Brna „centrem veškerého dění“, což opět zvýraznilo újezdskou házenou na pomyslné „házenkářské mapě ČR“. Co nás pak těší neskonale je
chvála, kterou jsme si vyslechli od hráčů obou mužstev, ale i od svazových funkcionářů, kteří ocenili hladký průběh, organizaci a příjemné prostředí této reprezentační akce.

Uspořádat takovou reprezentační událost ke spokojenosti všech není vůbec nic jednoduchého, zvláště pak, když to děláte něco tak velkého poprvé. Avšak pro náš sehraný a všemi podobnými menšími akcemi (Žákovská liga) ošlehaný zkušený tým organizačních pracovníků a trenérů našeho oddílu je to výzva a čirá radost posunout se v kvalitě „odvedené práce“ opět o úroveň víš. Neustále nepřestávám být udivován a překvapován, jak jednotlivé detaily dokážeme citlivě vnímat a neustále posouvat, vylepšovat a nenásilně ladit až téměř k dokonalosti. A důvodem a hnacím motorem je jen a pouze dobrovolný zápal a nezištná angažovanost každého jednoho
jednotlivce, který se svým dílem na celkovém výsledku podílí, což je v dnešní době velká vzácnost.

Česká hymna zazpívaná před zápasem „a capella“ v podání jinak též oddílové zdravotnice Boženky Flajšingerové, která po páteční reprodukované formě zazněla z jejího hrdla v sobotu naprosto nečekaně a k úžasu celé haly, tak to byl prosím zážitek, na který se dlouho nebude dát zapomenout. Přítomní jistě souhlasí, nepřítomným to lze popsat jen stěží, to se musí prostě zažít. Brada v té chvíli padla všem, i několika desítkám maďarských fans, kteří pro dnešek museli vzít za vděk jen reprodukovanou verzí své národní hymny. Ale nebojte přátelé, Boženka slíbila, že maďarskou hymnu do příště nacvičí a přednese ji se stejným prožitkem a vytříbenou výslovností, jako tu českou :-). 

A u koho, že bude Boženka maďarštinu procvičovat? No přece u pana Milana Volentiéra z Újezda, který tímto nesnadným jazykem vládne, a který se stal po oba dny překladatelem našim hostům. Dalo by se říct taková „maličkost“ mít při představování hráčů a po dobu přestávkového programu maďarsky mluvícího spíkra, avšak vidět ty nadšené reakce Maďarů v hledišti, ale i hráčů na
hřišti, to je pocit k nezaplacení, neboť radost druhému způsobená, jest radostí dvojnásobnou :-). 

Slavnostní nástupy hráčů na palubovku v doprovodu našich malých hráčů a hráček a jejich společné focení po obou zápasech, to bylo opět něco mimořádně vydařeného a silného, kvůli čemu se ani bezprostředně po zápasu nechtělo odcházet divákům z hlediště. To, že ukecáte jako vlajkonošky mladá děvčata z oddílu, to je jasná věc, ale že předseda Luďa ukecá i dvě devatenáctileté
slečny, to už je láska k oddílu jako trám :-)!

Sobotní bubny pana Rittera, tak ty vystřelili atmosféru zápasu hodně vysoko! A stejně tak DJ Luk, který nasazoval hudbu do pasáží, kdy se nehrálo s obrovským citem, a to zejména v sobotním utkáním. A Speedy-Pap v roli tanečníka při time-outech? Tak z toho byli neznalí Maďaři úplně u vytržení a jeho taneční sóla natáčeli na svoje mobily jako šílení a křičeli při tom „Nos, ilyet még nem láttunk“ :-)!

Slovem česky mluveným pak vládne sebejistě Milan Šafařík, jenž s mikrofonem spojený jest v jedno tělo i duši. Jako předzápasový průvodce i zápasový komentátor veškerého dění je pak jedním dalším dílkem v celkové mozaice jednotlivostí, které společně činí návštěvu házené v Újezdě komplexním společensko-sportovním zážitkem, který chceme divákovi nabídnout. Velké díky pak samozřejmě i personálu za barem, paní biletářce, časoměřičům u stolku a dárcům darů do tomboly. Mimochodem, když se maďarský tým dozvěděl ve své mateřštině, že o přestávce bude probíhat „Tombolahúzás“, tak neváhali a do tomboly věnovali maďarský reprezentační dres! Köszönöm szépen! :-)

Jelikož se tato dvoudenní házenkářská akce opravdu vydařila a v mnohém i předčila očekávání, lze předpokládat, že kvalitní českou ale i mezinárodní házenou přineseme do naší haly i v budoucnu. Bude-li nám pořadatelství podobné akce opět nabídnuto, rádi tuto výzvu s pokorou přijmeme.