20241020 Handball club Zlín – TJ Sokol Újezd u Brna 34:26 (16:12) muži

    V neděli jsme zavítali na palubovku Zlína, tedy týmu, který to myslí s útokem na první příčku a následným pokusem vybojovat v baráži postup do extraligy velice vážně. Zlín těsně spolupracuje s SKKP Brno, tedy s extraligovým týmem, se kterým máme těsné vazby i my. Pro náš tým je velice lichotivé, že Zlín z nás měl před tímto důležitým mačem docela obavu, neboť naše dosavadní výsledky musí brát vážně už každý prvoligový mančaft. Nestačilo tedy, že náš tým sužují zranění několika hráčů základního kádru (Pešák, Flajšinger, Bartoš), bylo potřeba nás ještě více oslabit, takže jsme se museli obejít ještě bez levého křídla Šimona Dostalíka, kdy jsme vyhověli přání SKKP Brno (bývalý mateřský oddíl Šimona, kde prošel mládežnickou akademií) a k zápasu za Újezd nakonec po velice emocionálně vypjatých několika dnech nejistoty, nenastoupil... Šimonovi je čerstvě 18 let, hrát chtěl, stejně tak to chtěli naši hráči a chtěl to i náš klub, dokonce ani hráči Zlína neměli nic proti (z pozápasovém rozhovoru s nimi vyplynulo, že o ničem nevěděli, nic takového nepožadovali, ale asi to šlo mimo ně). Je škoda, že takto mladý hráč musí být konfrontován se světem „zákulisních dohod“. My však dohody ctíme, i když se nám to líbit nemusí. Újezd (v této sezóně) nemá žádnou ambici na čelní umístění, avšak po této „kauze“ měli naši hráči extrémní motivaci Zlín na jeho palubovce porazit...

    Jak je z výsledku patrné, porazit Zlín se nám nepodařilo, avšak konečný rozdíl 8 branek nevypovídá objektivně ani o jednoznačném průběhu utkání, ani o silách obou mužstev. Rozhodla naše neefektivita v zakončení a velkým důvodem pro toto byl výkon domácího brankáře Martina Cába, který byl tím hlavním rozdílovým hráčem a rozhodujícím faktorem pro úspěch domácích. Opravdu jsme narazili na pana gólmana, který má extaligové parametry i zkušenosti, a který navíc zachytal famózně. Ačkoli naši brankáři Jirka Staňa (cca 45 minut) a Lukáš Ritter (cca 15 minut) zachytali oba nadprůměrně, tak na pana Cába to prostě nestačilo. Vždyť letos poprvé jsme nevstřelili alespoň 30 branek a třeba jen jedna branka u našeho kanonýra Kroši, nebo 2 branky u Atoma, jsou neobvyklé a o mnohém vypovídající. Nutno ještě dodat, že i když se nám podařilo vstřelit branky, tak na mnoho těchto střel si domácí gólman dokázal alespoň sáhnout, i když nakonec skončily v jeho síti. Celkem 3 x se nám nepodařilo trefit práznou bránu při hře domácích bez brankáře, Atom spálil 3-4 tutovky, vůbec se nadařilo Michalu Gajdovi, Radim Tejzr a Kuba Horký měli střelbu snad jen okolo 50%. A Kroša se vůbec nemohl dostat k tomu, co ho zdobí nejvíce a místo střelby ze střední vzdálenosti se tvrdošíjně cpal do obrany. Nula branek na kontě Dana Korgera je také velkým vykřičníkem, avšak pokud křídlo nedostane přihrávku, tak to není jeho vina. 12 branek Vítka Kučery je v jeho podání lehkým nadstandartem, 9 bylo ze sedmiček, ze kterých byl o stoprocentní.

    Popis průběhu zápasu a vývoj průběžného skóre se dá popsat velice stručně. I když jdeme do vedení 2:0 v 6. minutě (prvních 5 minut zápasu to byl festival nezvozity v zakončení na obou stranách a jistých zákroků brankářů), tak v 11. minutě už prohráváme 5:3. A pak pokaždé, když se dostaneme na dohled alespoň remízového stavu, tak buď troskotáme na gólmanovi anebo technickou chybou, či neproměněním šance ztrácíme sílu na obrátku skóre. A takto pokračuje až do konce utkání v jehož závěru naši frustraci korunuje redka pro Kubu Horkého. Celou první půli a pár prvních minut druhé, jsme domácí ještě drželi v lehké nervozitě, avšak poté to už bylo docela jasné...

    Kdyby, kdyby, kdyby – na to se samozřejmě nehraje a takto „naříkat“ je hloupé. Avšak já si pár kdyby neodpustím, protože jsem docela přesvědčený, že od úspěchu v tomto zápasu bychom nebyli daleko. Tak předně kdybychom měli i v této okleštěné sestavě o něco málo lepší efektivitu v zakončení (a třeba trefili 3 x tu prázdnou branku), tak to mohlo dopadnout jinak. Stejně tak kdyby hrálo naše trio mladých pušek Dosty-Flajša-Peší, tak bych si dokonce vsadil na naši výhru. Stejně tak kdyby domácí neměli v bráně mistra Martina Cába, ale jen průměrného gólmana. Anebo kdybychom zcela nerezignovali na dohrávky do křídel, čehož domácí využili zahuštěním středu hřiště, kdy pak naše snaha hrát to přes pivota, byla velmi složitá... Ano, jsou to jen „hloupá kdyby“, ale chci tím říci pouze jedno. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je proklatě nicotný, rozhodují maličkosti, které však nabírají na důležitosti. A to mě vede k otázkám, jsme-li týmům jako HAOLK či Zlín (tedy aspirantům na první místa) tak výkonnostně blízko, protože jsme tak dobří, anebo nám tyto týmy nejsou ani zdaleka tak výkonnostně vzdálené, protože nejsou až zase tak dobré? Ano, už dva roky říkám, že II. liga je pro Újezd málo, avšak když vidím, jak jistě a nebojácně hrajeme v lize první, a že pouze hromada absencí na naší straně nás výrazně limituje a sráží, tak osobně z toho sice překvapen nejsem, ale naplňuje mě to velkou hrdostí, radostí a pocitem zadostiučinění.

    Historicky první zápas v našem dresu odehrál Michal Dostalík, který poslední 2 roky pověsil hráčskou kariéru na hřebík, ale když viděl v jakých problémech se nacházíme, tak výzvu na comeback přijal. Představovat Michala, coby mnohaletého extraligového matadora a hráče, který působil několik let na Islandu a dostal se i do české reprezentace, by bylo pošetilé. Jeho přítomnost na hřišti byla silně cítit a zejména v obraně si dokázal zjednat takový respekt u protihráčů, že leckterý zlínský hráč se mu snažil všemožně vyhnout a nepřijít s ním vůbec do kontaktu 😊.

    Další pozitivní moment byly naše pokusy hrát v 6 lidech bez brankáře, pokud jsme měli jednoho vyloučeného hráče. Toto jsme aplikovali poprvé v sezóně, i když v podání našich soupeřů jde o zcela rutinní herní činnost, která do dnešní házené běžně patří. I když to občas zaskřípalo, tak jsem přesvědčený, že až to vypilujeme a naše spojky „budou muset zakončovat za každou cenu“, bude to pro ně jedině dobře, protože třeba Kroša nebo Atom doslova potřebují „nemít při rozhodování tu variantu B“ 😊.

    Sounáležitost s týmem na hřišti demonstroval náš početný fanouškovský kotel, který jsme dokázali ve Zlíně vytvořit a třeba domácí bubeníky naše rodina Ritterů se svými třemi bubny doslova převálcovala. Vždyť jen nástup hráčů na plochu vyzněl tak, že domácí jsme my a pochvala od domácího hlasatele po utkání nás mohla hřát u srdce! Myslím, že nás opět bylo okolo třiceti a aby taky ne, když v hale točili lahodný Pilsner Urguell, který máme moc rádi! Následná cesta domů autobusem se pak nesla v radostném duchu a výborné náladě, i když body zůstaly ve Zlíně. Jelikož cestou nebyla žádná zastávka typu „Luleč“, tak posledních 15 kilometrů před Újezdem to bylo velice vyhrocené, maximálně utažené a pekelně napínavé 😊. No, do Újezda jsme nedojeli, neboť v Hostěrádkách se prostě muselo zastavit. Následné chvilkové vzedmutí hladiny místního potoka pak bylo naprosto nevyhnutelným důsledkem a spásnou úlevou zejména pro Speedyho-Popa, který dočasně propůjčí v domácím zápase proti Vsetínu svůj zablešený kožich svému zástupci, kterého si během cesty domů diktátorsky vybral. Pokud to dopadne, můžeme se těšit na asi o půl metru nižšího a o půl metráku lehčího Speedyho-Popa v podání – hádejte koho 😊

    V neděli 27.10.2024 v 15:00 nás čeká doma Vsetín. Nehleďme na to, že naši hráči a trenéři cinkají berlemi, nehleďme na to, že třeba někdo opět dostane „zákaz“ nastoupit... Ještě stále máme kam šáhnout a ti, co budou na hřišti, tam opět nechají maximum a naše domácí neporazitelnost bude mít další pokračování! My fanoušci tam budeme, nebudete v tom borci rozhodně sami!!!