TJ Sokol Újezd u Brna – Handball club Zlín 31:34 (16:16)

               Nejprve tradičně k našim absencím, neboť v tomto duchu je bohužel neustále o čem psát. Do zápasu nenastupují: Dosty mladší, Peší a Matěj Kachlík, kteří ve stejnou dobu hrají zápas staršího dorostu za SKKP Brno v Jičíně. Z podobného důvodu chybí Jirka Mikel hrající zápas za svou Kuřim. Chybí i Kuba Horký, který je po operaci zraněné ruky z předchozího zápasu. Dlouhodobě je zraněn i brankář Lukyn Ritter. I přes tyto absence, a i přes vysokou kvalitu hostů, kteří k nám přijeli téměř v plné síle (chyběl jim dorostenecký reprezentant Dan Mahušek), jsem si před zápasem říkal, že někdy „méně může být i více“, a že by to nakonec nemuselo být úplně ztracené. Průběh zápasu mi dal nakonec trochu za pravdu, avšak happyend se zdaleka nekonal…

                Zlín. Docela bych si vsadil na jeho celkové první místo a následný barážový souboj o Extraligu s posledním týmem nejvyšší soutěže (aktuálně by to mohly být Strakonice, nebo Maloměřice). Na podzim jsme na jeho palubovce, opět ve značně oslabené sestavě, sehráli dobrý a vyrovnaný zápas, ale na body to nestačilo – vychytal nás jejich gólman. Podobně tomu bylo i dnes a scénář byl velice podobný. Výborný první poločas a poté postupné docházení sil v půli druhé, kdy právě naše okleštěná sestava a ztráta rychlosti hry byla tím rozhodujícím faktorem. Dnes navíc Atom a ani Flajša nebyli ve své kůži, a když tito dva nezahrají na 100 %, tak při absenci dalších nelze pomýšlet na dobrý výsledek, a to ani třeba když dnes Kroša a Radim Tejzr zahráli výborně a naši gólmani zachytali nadstandardně.

               Poločas začínáme v laufu hnáni plnou halou (z důvodů oficiální kapacity je to maximálně 150 diváků, no realita je vyšší, však víte…). Hned zkraje jdeme do vedení 2:0, v 17. minutě je to plichta 8:8, ale třeba ve 26. minutě tečeme 13:16, abychom to do poločasu dotáhli na remízu 16:16. Z naší strany nejde zdaleka o žádnou rychlou házenou, avšak výborné výkony našich brankářů Vojty Doudy a Jirky Staně nám dávají potřebný klid. Dokonce se na poločasovém výsledku nepodepíšou ani 3 naše obrovské hrubky (školácké ztráty míče v útoku), které Zlín vždy nemilosrdně potrestal vstřeleným gólem. Proměňujeme naše šance, Vítek Kučera ze sedmiček deptá gólmana hostů Martina Cába. Ondra Krošík ví, co se od něho jako střelce očekává a do puntíku naplňuje svou roli. Atom a Marťas jsou sice pouze stínem svých lepších včerejšků, ale i tak si o poločase s fanoušky potichu a nesměle říkáme „dneska by to šlo“…

               Nástup do druhé půle máme impozantní, v 33. minutě sérií 3 branek jdeme do vedení 19:16. Za stavu 21:20 pak Vítek Kučera neproměňuje až svůj šestý sedmičkový pokus a gólman hostů se dostává do své nám už dobře známé brankářské zóny (bubliny), ve které k naší smůle zůstává až do konce utkání. Ve 44. minutě jdou hosté do vedení 24:23 a pak vedou až do úplného konce. Nevím, ve které minutě druhé půle se to přesně stalo, ale bylo to ještě za našeho vedení, či remízového stavu, se do naší brány nečekaně staví třetí gólman Ondra Zapletal. Letos jsme odehráli několik zápasů, kdy byl Ondra na lavičce a do hry se vůbec nedostal, byť momentů, kdy by tento trenérský tah tehdy dával smyls, bylo nepočítaně. Hledat důvod, proč zrovna dnes, při výborné formě obou našich jedniček, přišel tah s Ondrou, to nedokázal identifikovat snad žádný fanoušek v hledišti a jeho zařazení do zápasu vyvolalo v ochozech vlnu lehkého zmatení. Ale třeba tam byly nějaké objektivní důvody pro tuto rošádu, to těžko z hlediště říct… Každopádně Ondra se po několika útocích odebral zpět na lavičku.

               Posledních 15 minut to z naší strany už byla pouze marná, leč statečná a bojovná snaha docvaknout se na ujíždějícího soupeře. Avšak naše pomalost a úbytek sil byl očividný. Sice se konečně začal chytat Atom, ale třeba Marťas „korunoval“ svůj černý den neproměněnou sedmou. V jeden moment se na hřišti sešli Michal Dostalík (47 let), Zdenek Suchomel (46 let) a Honza Lattenberg (35 let), což jistě nebyla zbraň, která by Zlín nějak výrazně vykolejila. Ale byly tam samozřejmě i momenty, kdy svitla jiskřička naděje, jako třeba dvě lahůdkové zakončení Kroše z pozice střeďáka – střelba z kroku, bez výskoku, náznak podstřelu, ovšem rána letí do horní poloviny brány, gólmanovi nad hlavu. Ani mistr Cáb na tyto jedovky nedokázal reagovat a vždy ho ten náznak střely dolů spolehlivě posadil na zem, avšak kvalita dnešního soupeře byla prostě nad naše možnosti a síly. Stejně tak jsem dnes pozoroval docela dost prvků v naší hře, kde bylo vidět, že nejde o žádnou improvizaci, ale o snahu aplikovat předem nacvičené věci…

               Jak to bude tedy dál? No prostě body nutně potřebujeme, protože Hranice a Šťáhlavy naplno bodovali. Naopak Bohunice i Veselí prohrálo. Každopádně průběžné předposlední místo nám vůbec nesvědčí. V neděli 30.3. v 16:00 hrajeme venkovní zápas se Vsetínem, tedy se soupeřem, se kterým jsme na podzim kontumačně prohráli (naše domácí utkání se neodehrálo). 6.4. v 15:00 pak u nás doma přivítáme Bohunice. Tady není moc o čem spekulovat, oba zápasy jsou pro nás naprosto klíčové a v nich se asi rozhodne o našem osudu, i když ani plný bodový zisk z obou zápasů nám žádnou jistotu udržení se v I. lize ještě nezaručuje. Každopádně čistě teoreticky můžeme k oběma zápasům nastoupit v té nejsilnější sestavě, takže nemusíme mít hlavy dole. Vše máme stále ve svých rukou!