Rozhovor s Tomášem Palíkem – novým trenérem mužů

Ahoj Tome! Jménem fanoušků újezdské házené Tě vítám v našem oddílu. Formou rozhovoru (nebo spíš povídání o házené) bych Tě rád představil naší široké fanouškovské obci. Věř nebo ne, ale počínaje naším působením ve II. lize mužů JM (od 2021/2022) a jedné sezóně v I. lize (2024/2025) jsi prvním trenérem našich mužů, o kterém se dá říct, že přichází zvenčí, což je pro náš oddíl určitě jen a jen dobře, neboť máme-li dostát našim nemalým oddílovým ambicím, potřebujeme nový pohled snad na všechny aspekty házené a ten s Tvou osobou logicky přichází. Takže pojďme tedy na to:

Tome, pověz nám něco o sobě, o tvé hráčské a zejména trenérské kariéře a o tvém rozhodnutí stát se trenérem a momentálně trenérem újezdských mužů?

Ahoj všem,

hráčskou kariéru jsem z velké části strávil v brněnském KP, jehož jsem odchovancem. Několik sezon jsem odehrál také v Olomouci, Bohunicích, později v Telnici, Maloměřicích, Praze a následně se opět vrátil do Telnice, kam jsme se s rodinou před 10 lety přistěhovali.

S trenérskou kariérou jsem začal právě v Telnici. Tam jsem postupně a vlastně neplánovaně přešel z hřiště na trenérskou lavičku společně s Davidem Bímem a po čase se k nám přidal také Jirka Gregorovič. Po třech letech, kdy začalo období covidu, jsem odešel do rakouského Eggenburgu, kde jsem působil další tři roky, a ještě si i několik utkání zahrál. Poslední tři sezony jsem strávil u mužů HBC Olomouc. Dá se tedy říct, že mám za sebou samé „tříletky“.

Moje cesta do Újezda byla poměrně dlouhá a zpočátku vůbec nebyla jednoznačná. S klubem jsem v kontaktu už od svého působení v Telnici, protože u nás tehdy hrálo několik současných i bývalých újezdských hráčů. S řadou hráčů, trenérů i funkcionářů se navíc znám už dlouhé roky. Například s Luďou Kubátem jsme se potkávali na turnajích minižáků v době, kdy můj syn začínal s házenou právě v Telnici.

Moje současné angažmá má ale svou historii. Když jsem dostal první nabídku, odpověděl jsem, že druhou ligu rozhodně trénovat nechci a do Újezda přijdu až do první ligy. Po téměř deseti letech u druholigových týmů jsem cítil, že bych se měl posunout dál, případně si dát od trénování pauzu. Po nešťastné baráži jsme však absolvovali několik jednání se Zdeňkem Suchomelem a nakonec mě přesvědčily klubová vize, cíle i ambice. Újezd tak dostal přednost před dalšími nabídkami a věřím, že to byla správná volba.

Jakým typem trenéra jsi a máš třeba v někom nějaký velký trenérský vzor nebo inspiraci?

To je asi potřeba rozdělit do několika rovin. Jinak fungují moje nároky a přístup na tréninku a jinak se projevuji během utkání. Přestože se snažím působit klidně a vyrovnaně, ne vždy se mi to během utkání daří. Někdy se dokážu dostat do pořádného varu, čehož pak často lituji, protože to na výsledku stejně ničemu nepomůže a mnohdy můžu spíš uškodit.

Obecně se ale považuji za klidného a vyrovnaného trenéra. S hráči se snažím pracovat na přátelském základě a jednat s nimi jako s rovnocennými partnery. Chci spíše ukazovat společnou cestu, dávat příklad a nabídnout možnosti. Zároveň však očekávám odpovědnost, férovost, otevřenost a chuť táhnout za jeden provaz.

Od každého trenéra, se kterým jsem se během kariéry setkal, jsem se snažil něco vzít. Těžko jmenovat pouze jednoho člověka. Mezi nejvýraznější osobnosti, které mě ovlivnily, ale určitě patří Josef Juránek z období starších žáků, Čestmír Stejný z dorostu, Zdeněk Missbach pak v dospělosti a také Miroslav Zúbek z Olomouce.

Zmínit bych měl i řadu spoluhráčů, se kterými jsem měl možnost trénovat, hrát a trávit čas nejen na hřišti, ale i mimo něj. Právě kolektiv a prostředí, ve kterém se pohybujeme, mají obrovský vliv na to, jakými lidmi se staneme.

Co říkáš na oddílové a házenkářské zázemí v Újezdě, na fanoušky, na realizační tým a na současný hráčský kádr, který máš k dispozici?     

Díky nové hale je zázemí na velmi dobré úrovni. A konečně bude otevřený i bufet!

Fanoušci byli vždy hlasití a zatím pokaždé fandili proti mně, takže jsem zvědavý, jak to bude vypadat teď. ????

S realizačním týmem se zatím sehráváme, ale musím říct, že vše funguje tak, jak má. Co je potřeba, je zajištěno, a zatím jsem se nesetkal s ničím, co by nešlo vyřešit.

Hráčský kádr se skládal postupně, a ještě před nedávnem jsme měli několik otazníků. Dnes už je tým pohromadě a pracujeme na tom, aby vše fungovalo, jak má. Důležité je, že základ mužstva zůstal pohromadě. Odešel pouze Dan Zourek, což představuje citelné oslabení především v obraně. Takový je však sport a život obecně. Musíme najít způsob, jak jeho roli nahradit.

Velmi mě těší příchod mladých hráčů z dorostu a mám radost z toho, že do týmu zapojujeme i kluky z vlastní líhně.

Jak hodnotíš průběh přípravy na novou sezónu? Překvapilo tě něco ať už mile, nebo nemile?

Přípravu zatím hodnotit nechci. Jestli byla dobrá, nebo ne, ukážou až první výsledky.

Začali jsme o týden dříve, než byli kluci zvyklí, což se zpočátku projevovalo na účasti. Do toho vstoupily dovolené, pracovní povinnosti i brigády. Celkově však byla docházka dobrá a hráči přípravu poctivě odmakali.

Příjemným bonusem byl víkendový kemp, který jsme si společně užili. Odehráli jsme také kvalitní přípravná utkání proti silným soupeřům. Výsledky přitom nebyly tím nejdůležitějším. Chtěli jsme si hlavně osvojit nové herní činnosti, které bych rád v naší hře viděl.

Nejvíce mě mrzí zranění Matěje Kachlíka. Po vážném zranění kolene a následné operaci se po roce vracel zpět, absolvoval celou přípravu naplno a vypadal opravdu výborně. Pro tým by byl velkou posilou. Bohužel si v přípravném utkání v Eggenburgu znovu nezaviněně poranil koleno. Naštěstí by zranění nemělo být tak vážné jako před rokem, ale Matěj se momentálně rozhodl dát si od házené na nějaký čas pauzu. Rozumím tomu a všichni mu přejeme především pevné zdraví a co nejrychlejší návrat do pohody.

O žádném jiném zásadním překvapení nevím. A ta menší už ve svém věku asi ani nevnímám a neřeším. ????

Určitě už bedlivě sleduješ i újezdské mládežnické týmy, co říkáš na práci s mládeží v našem oddílu?

Popravdě řečeno nemám zatím detailní přehled o celé mládežnické základně. Nejvíce sleduji dorostenecké kategorie.

Řada starších dorostenců už se zapojuje do přípravy s námi a v mladším dorostu jsou hráči, kteří mohou být za několik let adepty a oporami pro mužský tým. Obecně vím, že Újezd má širokou hráčskou základnu a každý rok vychovává talentované kluky i holky s velkým potenciálem.

Je jen na nás, jak je podpoříme a jaké podmínky jim vytvoříme pro další rozvoj. Ať už budou pokračovat v Újezdě, nebo zamíří někam dál, na lepší adresy a za lepšími podmínkami. Nejdůležitější ale je, aby si co nejvíce dětí sport a pohyb zamilovalo a vydrželo být aktivními co nejdéle!

Jaký je tvůj cíl pro tuto sezónu u našich mužů?

Primární cíl je naprosto jasný. O tom se vůbec nediskutovalo a vlastně ani nebylo na výběr. ???? Většina kluků si to už dvakrát za poslední tři roky zažila.

Vedle hlavního cíle chceme také zapojovat mladé hráče, rozvíjet jednotlivce i celý tým a posouvat se po sportovní stránce. Chceme hráče připravit nejen na chvíle, kdy se daří, ale také na období, kdy se dařit nebude. A to nejen na hřišti, ale i v osobním životě.

Tým mužů by měl být výkladní skříní celého klubu. Nejen svými výkony, ale také vystupováním, chováním a přístupem. Měl by být vzorem pro všechny kolem házené i pro celé Újezdské prostředí.

Jaký je tvůj maximální trenérský cíl nebo sen v celé kariéře a dal by se třeba uskutečnit i v Újezdu?

Vzhledem k tomu, že jsem se k trénování dostal tak trochu náhodou a nikdy to nebyl můj vysněný životní cíl, nemám ani žádné konkrétní trenérské sny.

Postupně se ale stalo, že téměř každý rok řeším nějakou nabídku, což samozřejmě potěší a člověka to zahřeje. Díky tomu mám možnost vybírat si projekty, které mi dávají smysl nejen po sportovní stránce, ale také s ohledem na pracovní a rodinný život.

Trénování vnímám především jako možnost předávat hráčům své sportovní i životní zkušenosti. Pomáhat jim plnit jejich vlastní cíle a sny. Mohu nabídnout svůj pohled na věc a určitou cestu. Pokud někomu dává smysl a baví ho, můžeme po ní jít společně. A pokud ne, je to naprosto v pořádku. Každý má vždy možnost zvolit si vlastní směr.

Kam mě trenérská cesta zavede, opravdu netuším. Ale proč by se něco výjimečného, co dnes možná patří jen do říše snů, nemohlo stát právě v Újezdě?

Je to pouze na nás. Ti nejlepší totiž vždy dělají něco navíc! A pokud budeme všichni táhnout za jeden provaz, může se stát leccos. Už teď se všichni v týmu těšíme na první utkání a na plnou halu, která do toho půjde s námi!