20240928 TJ Sokol Nové Veselí B - TJ Sokol Újezd u Brna

     Těsně před našim zápasem skončilo extraligové utkání Veselských, ve kterém slavili výhru proti Kopřivnici, a tak domácí fans, kteří byli v dobré náladě, zůstali ve velkém počtu i na zápase svého béčka a vytvořili pěkný kotel. Avšak ani našich fanoušků nebylo málo (odhadem okolo 30), a tak alespoň na souboj bubnů a kotlů to skončilo remízou. Náš mistr bubenický Jarda Ritter byl po skončení zápasu z toho bubnování natolik vyřízený a vyšťavený, že vypadal stejně strhaně jako našich 7 hráčů v poli, kteří nechali na palubovce i ty poslední zbytky sil.

     Ano, zní to neskutečně, že oddíl, který disponuje na začátku letní přípravy až 30 hráči, kteří můžou a chtějí nastoupit k prvoligovému zápasu, je schopen už ve třetím kole postavit do venkovního zápasu jen 8 hráčů do pole + 3 gólmany... Máme tady 2 regulérní marody (z toho jeden dlouhodobý). Máme tu hráče, který z naprosto pochopitelných rodinných důvodů hrát nemohl, což dopředu avizoval. Pak tu máme 2 naše hráče, kteří by čistě teoreticky nastoupit mohli, avšak mají v nohách extraligové utkání, které skončilo 3,5 hodiny před začátkem našeho zápasu (prostor na regeneraci tedy minimální, opět hazard se zdravím). Máme tady hráče, který před týdnem ohlásil ukončení aktivní činnosti z osobních důvodů (opakovaná ztráta motivace a radosti ze hry). Pak tu máme 2 hráče, kteří zvolili během přípravy přestup do jiných klubů (Bohunice, Měnín), kde si házenou zahrají. Pak tu máme veterána, který ukončil na konci minulé sezóny kariéru a jeho případné nasazení do hry by asi bylo hazardem se zdravím, navíc se zdravotními problémy. Pak tu máme jednoho benjamínka s hostováním k nám, kterého nám ale neuvolnil jeho mateřský klub. Pak tu máme jednoho „našeho“ ještě dorostence, ale toho jsme pustili na limitovaný přestup do Telnice, takže ten zpětně k nám hostovat ani nemůže. Pak tu máme několik mladých hráčů (čerstvě mužů, nebo ještě starších dorostenců), kteří do přípravy skoro vůbec nezasáhli, neboť vidina dostat se někdy do zápasu byla pro ně natolik mizivá a žádné „béčko“ jsme (nejen pro ně) letos nevytvořili, že na házenou zcela rezignovali a kariéry ukončili. Spousta potencionálních hráčů (s objektivně malou šancí, nutno podotknout) tedy během přípravy vyhodnotila situaci tak, že pro ně není místo. Vždyť porvat se o šanci jen v jednom jediném přípravném utkání před sezónou s Velkým Meziříčím, je mírně řečeno demotivující (naši soupeři jako HAOLK nebo Šťáhlavy měli přáteláků v přípravě každý 5 a více). A pak, a pak už prostě nemáme kde brát...

     Zápas začínáme nešťastně a v 6. minutě prohráváme 6:1. Vítek Kučera signalizuje ze hřiště lavičce, že je třeba vzít time. Domácí napumpovaní výhrou svého extraligového áčka na nás vlítli jako uragán. Jelikož šlo převážně o veselské dorostence, taktiku zvolili běhavou a při pohledu na našich 8 borců do pole, tomu nemohlo být ani jinak. My, vědomi si naší situace jsme na rychlou hru museli hned od začátku rezignovat (šetřit síly), výsledkem čehož nebyl snad jediný trhák z naší strany a tak rychlá hra našich křídel byla čirou utopií a z toho možná pramenila i následná nízká efektivita křídel při klasických zakončeních. Alternace na LK nebyla, a tak Dosty musel hrát celý zápas, i když se dnes střelecky doslova trápil. Obrovskou ránou pak pro nás bylo zranění pivota Patrika Bartoše někdy v půlce prvního poločasu, kdy to nevydržela jeho achilovka a pohled to nebyl vůbec příjemný. Přejeme brzké uzdravení a rekonvalescenci, ale do konce podzimu asi Paťase na hřišti neuvidíme.

     Bez Patrika, jako jediného pivota, musel jeho roli pro zbytek zápasu převzít Kroša, který s hrou na pivotu zkušenosti má. To však znamenalo, že spojky Flajša, Kučera a Horký už do konce zápasu neslezou ze hřiště a tak tomu i bylo. Tím samozřejmě byl osud zápasu zpečetěn, na nějaký zvrat či obrat jsme prostě objektivně neměli síly. Pokud mám najít nějaké pozitivum na tomto zápasu, pak to byl gradující výkon Jirky Staňe v bráně, který se předvedl v tom nejlepším světle. A pozitivem byl určitě přístup všech hráčů na hřišti, kteří do toho zápasu dali vše, co v nich bylo. Avšak je velkým hazardem vystavovat na prvoligové úrovni hráče do situací, že musí odehrát celý zápas. Takto se I. liga prostě hrát nedá a pomýšlet na dobrý výsledek vůbec nejde. Pokud by nás bylo alespoň 11-12 do pole, aby si hráči mohli během zápasu odpočinout, tak jsme s tímto soupeřem mohli uhrát vyrovnaný zápas s otevřeným koncem...

     A ještě jedno pozitivum musím zmínit, avšak bude to takové pozitivum/negativum. Osobně to, co teď napíšu ve mně je už delší dobu, ale nějak se mi nechtělo toto téma otevírat. Avšak v pozápasovém rozhovoru z jedním naším fanouškem to z jeho úst zaznělo v tak čisté a krystalické formě, že to pro mě bylo jako blesk z čistého nebe a já si uvědomil, že s tímto názorem nejsem sám...

     Je krásné, že nás fanoušků vyjede na venkovní zápas okolo třiceti. Fandíme, bubnujeme, tleskáme, skandujeme. Podporujeme naše borce až do úplného konce a borci nám za naši podporu po zápase poděkují. Tak to má být, tak je to správné, takto hráčům můžeme určitě pomoci. Avšak mimo to všechno také neslušně křičíme na rozhodčí, delegáta, kteří by museli být hluší, aby to nevnímali... A pak se divíme, že rozhodčí jsou proti nám. Ano, myslím, že rozhodčí jsou taková uzavřená „profesní“ skupina, a že si vzájemně a logicky mezi sebou povídají o odpískaných zápasech a týmech. A domnívám se, že v těchto jejich debatách újezdští fans nemají zrovna dobrou pověst a to myslím už tak 2-3 roky zpět. Vždyť těch zápasů, kdy jsme měli oprávněný pocit, že nás rozhodčí nemají v lásce bylo už tolik, že mi to připadá hodně zvláštní, než aby to byla pouze náhoda. Neříkám, že jde o zlý úmysl, ale spíše jen o nedobrou pověst, která se s námi táhne, a která může některé rozhodčí inspirovat k ne zrovna férovému výkonu. Fakt bych toto nezmiňoval, kdybych byl v tomto názoru osamocen. Ale že to vytáhl na světlo jeden z nás, tak je to venku. Samozřejmě jdeme si do hlediště taky zařvat, o tom žádná. Ale zkusme tento řev směřovat kamkoli jinam, než na rozhodčí a delegáta, kteří jak víme, jsou ti jediní páni na hřišti...