9.3.2025 TJ Sokol Újezd u Brna – TJ Cement Hranice 32:29 (16:16)

 Strhující drama se šťastným se koncem.

               Znáte ty typy filmů, které vás od první do poslední minuty naprosto pohltí svým dějem atmosférou a zápletkou, že absolutně ztratíte pojem o čase a nemůžete se od obrazovky doslova odtrhnout, že neodcházíte ani během reklamní pauzy? Napjatě a bez dechu čekáte na další a další dějový zvrat, který vás na chvíli uvrhne do zoufalé beznaděje, neboť život hlavního hrdiny visí doslova na vlásku, aby v příštích vteřinách tento hrdina triumfoval a porazil největšího zloducha? Tak tak nějak to dnes vypadalo, kdy ještě vloni extraligové Hranice padly na půdě vloni ještě druholigového Újezda, před takovou prvoligovou diváckou kulisou, která mnohdy není k vidění ani v naší Extralize!

               Kdo zažil tento thriller na vlastní kůži ať už v roli diváka anebo přímo hráče, tak prožil snad veškeré myslitelné emoce, které může házená nabídnout, od těch negativních a hrůzostrašných až po ty naprosto pozitivní až euforické. Od okamžiků hrůzy, kdy náš Kuba Horký zůstal ležet dobrou půlhodinu na palubovce se zle vypadajícím zraněním lokte, až po jeho odchod do sanitky v doprovodu záchranářů, kdy celá hala skandovala jeho jméno a přála našemu nejsrdnatějšímu bojovníkovi co nejdřívější uzdravení. Anebo emoce totální frustrace a bezmocnosti, když naši hráči ve zlomových fázích zápasu neproměnili samostatné úniky a jen lámali břevna soupeřovy branky, anebo emoce beznaděje a vzteku, kdy proti nám leckdy stáli i muži v černém. Anebo na straně druhé emoce totální euforie a hrdosti, když Jirka Staňa zamkl naši bránu na sedm západů a stal se z něho hráč zápasu a pověstný gamechanger? Anebo emoce mrazivého odhodlání a sportovní pomsty, když po zranění Kuby diváci skandovali na naše borce „hoši dohrajte to za Kubu“! Anebo ta poslední pětiminutovka zápasu, ve naši borci předvedli to nejlepší ze svého herního umění a na vlně obrovské euforie, hnáni frenetickými domácími fanoušky pěti krutopřísnými brankami v řadě rozemleli hranický cement na ten nejjemnější prášek a z -2 otočili na konečných +3! No, co si budeme povídat, ta dnešní házená měla prostě všechno, co házená může nabídnout, ale hlavně, hlavně nám přinesla 2 důležité body, které nutně potřebujeme…

               Cement Hranice, vloni spadl z Extraligy. Lehce pikantní soupeř pro Vítka Kučeru, který tam hrál a pikantní by byl ze stejného důvodu i pro Dana Korgera, který však dnes za nás nehrál ze zdravotních důvodů. Ačkoli mají Hranice aktuálně stejně bodů jako my (12) a v tabulce jsou jen o jednu příčku nad námi, je nutné uznat, že herní kvalitu mají velikou. Vždyť v minulém kole doma remizovali s vedoucím Zlínem 32:32. Kéž bychom i my za 14 dnů u nás doma Zlínu sebrali bod (anebo raději hned dva). Hosté nás trápili zejména přesnou střelbou ze středu hřiště z nějakých 8-9 metrů, avšak tyto jejich branky jdou spíše na vrub naší obrany, která byla sice kompaktní, avšak vysunutí na finálního střelce a jeho přerušení se z naší strany konalo jen málokdy. Na druhou stranu jsem však pár střel dokázali zblokovat.

               Zápas začínáme v brance s Vojtou Doudou, avšak po nějakých 20 minutách je jasné, že Vojta dnes nemá svůj den. A tak se do brány dostává Jirka Staňa. Pro pořádek, náš další brankář Lukáš Ritter je bohužel asi out do konce sezony, protože si na tréninku přivodil zranění kolene a na lékařský verdikt teprve čeká. Jura chytil svou šanci doslova za pačesy a zejména v posledních 10 minutách zápasu to byl on, kdo měl lví podíl na našem konečném vítězství. Tady se potvrdilo, že kdo má v posledních 10 minutách lepšího gólmana, tak ve vyrovnaných zápasech nakonec vyhrává. Mnohokrát jsem letos tento kredit musel udělit našim soupeřům, avšak dnes byl tento moment zcela na naší straně. Průběh zápasu byl nesmírně vyrovnaný, vždyť po celou dobu se ani jednomu ze soupeřů nepodařilo odskočit v průběžném skóre na více než +2 branky a velice často byla průběžným stavem remíza (poločas 16:16). To svědčí o vyrovnanosti obou družstev a důležitosti možného bodového zisku pro oba „do sestupu namočené“ mančafty. Černým momentem zápasu bylo výše zmíněné zranění Kuby Horkého, kdy se při jeho snaze o průnik do obrany do něho snad už na devítce doslova zahákl obránce, aby pak oba skončili tělo na tělo v pádu hluboko do šestky, což odnesl Kubův loket, který zůstal pod oběma těly. Dobré půl hodiny se pak nehrálo, protože přítomný zdravotník nedoporučil s ležícím Kubou vůbec hýbat a čekalo se tedy na příjezd sanitky a záchranářů. Kubo, přejeme brzké uzdravení, kluci to dnes alespoň vybojovali i pro Tebe!

               Rozhodlo posledních 5 minut, kdy naši borci opravdu předvedli to nejlepší, co v sobě dokázali najít a k tomu to Jura dokonale zamkl v bráně. Šňůrou 5 branek jsme z -2 otočili na +3. Dvakrát Vítek Kučera, dvakrát Peší a Radim Tejzr projevili klid a chladnokrevnost v zakončení. No prostě dokonalá koncovka samozřejmě i s trochou štěstí, ale tomu jsme šli po celou dobu zápasu hodně naproti a zcela jsme si dnes výhru zasloužili.

               Z hlediska atmosféry v hledišti, jsem z toho měl dnes pocit, že jsme již tak vysoko nastavenou fanouškovskou laťku posunuli ještě o stupeň výše. Bubny dnes mimořádně ladily a rytmus byl téměř dokonalý. K tomu se přidala premiérově i novinka v podobě papírových tleskačů, které byly k dispozici u vstupenek. Třeba fanoušek Václav K. dokázal při svém povzbuzování totálně zničit hned dva tyto papírové tleskače, což jistě vyžadovalo vynaložení nemalé energie . Milan Šafařík pak v roli spíkra utkání předvedl mimořádný výkon. Zcela záměrně ho nenazývám hlasatelem, neboť hlasatel jen suše oznamuje střelce gólů (gól střílí Martin Flajšinger), avšak spíkr, ten to podá docela jinak (gól střílí Mááártin Flajšingéééééér) . No a Speedy Pop a DJ LUK, to jsou už stálé akvizice, které k tomu našemu velkému cirkusu neodmyslitelně patří. Bavit sebe, hráče a fanoušky, to nás v Újezdě prostě baví, a proto můžeme vídat pravidelně mezi návštěvníky i takové, kteří třeba přímo nefandí jednomu z mančaftů, ale jdou jednoduše na dobrou sportovní show.

               Za 14 dní v neděli nás čeká doma Handball Club Zlín, tedy vedoucí tým první ligy a aspirant na barážový souboj o postup do Extraligy. Ve Zlíně jsme sice na podzim prohráli, ale rozhodně máme ševcům co oplácet…