TJ Sokol Újezd u Brna – Tatran Bohunice 35:36 (21:15)

Vedli jsme už o 8 branek, ale nakonec jsme prohráli o jeden gól…

               Domácí zápas s Bohunicemi, jehož zvládnutí nám mělo přinést více klidu v boji o záchranu v I. lize sice začal jako krásná pohádka, ale jeho konec byl hořký, trpký až depresivní. Výborně rozehraný mač jsme si doslova nechali protéct mezi prsty a v samotném závěru, kdy vše bylo stále naprosto otevřené, jsme vinou našich technických chyb dovolili soupeři povstat z popela a ukořistit pro něho nesmírně cenné vítězství na naší domácí půdě. Ačkoli nyní máme hlavy svěšené, stále není nic ztracené a stále máme svůj osud ve vlastních rukou. Zbývají 3 kola do konce soutěže. Momentálně držíme 10. pozici v tabulce a máme jeden bod náskoku na sestupovou 11. pozici. Čeká nás venku Litovel, doma Vršovice a končíme na Dukle Praha. Pokud dokážeme znovu zahrát tak jako v prvním poločase tohoto zápasu a udržet si koncentraci po celých 60 minut, tak je stále o co hrát…

               K zápasu nastupujeme bez marodů (Gajda, Horký, Ritter), avšak zbytek sestavy tvoří to nejlepší, co máme. I když v minulém zápasu ve Vsetíně „zářil“ v bráně Vojta Douda, tak dnes dostává přednost Jirka Staňa a jak se od první minuty ukázalo, byl to skvělý tah, protože naše brána byla až do 7. minuty a stavu 7:0, zavřená na 7 západů. Famózní Jirka naprosto zdeptal bohunické kanonýry a my tak mohli v útoku sázet jednu branku za druhou. Ani time hostů už v 5. minutě za stavu 5:0 na tom nic nezměnil. Stejně famózně začal zápas i Ondra Krošík, který hned první střelou podstřelem v prvním útoku načal průběžné skóre a role nebezpečného a sebevědomého zakončovatele z něho silně vyzařovala. V 9. minutě vedeme už 9:1 – tedy o 8 branek a hrajeme jednoduše, efektivně, chytře, sebevědomě a s očividným hladem po vítězství. Prostě nádhera a sen v přímém přenosu, při kterém jsou hoté jen „němým svědkem událostí“. Od stavu 9:1 se však Bohunice pomalu, krok po kroku a s vírou ve svůj herní systém začínají vracet zpět do zápasu. V 18. minutě už vedeme pouze 11:8. Ve 20. minutě dostává hostující hráč Janda červenou (faul na Krošíka) a ve 24. minutě ho napodobuje jeho spoluhráč Václav (faul na Pešáka). Obě redky lze označit za přísné, ale v takto již dopředu potencionálně vyhroceném zápase asi rozhodčí nechtěli připustit žádná „jatka“. Jak se ovšem ukázalo, hostům to nakonec nezpůsobilo žádné větší potíže… Avšak máme tu hned 25. minutu a červená se i na naší straně – Atom Kachlík dostává redku za faul na pronikajícího hráče, kdy ho lehce bodyčekem rozhodí při proskoku. Evidentně kompenzační vyloučení i pro naši stranu, avšak s fatálními důsledky pro další průběh zápasu. Domnívám se totiž, že ve chvílích naší největší krize by to byl právě Atom, jehož zkušenosti by byly uplatněny na hřišti a byl by to právě on, který by tu krizi nedopustil, anebo by ji zažehnal…

Poločas končíme +6 a o přestávce málokdo z fanoušků očekává nějakou výraznou změnu v průběhu utkání – vždyť hosté budou pokračovat bez dvou hráčů a my s nimi držíme krok a více měně hrajeme už „údržbu“ gól za gól a jsme přece +6 branek… Omyl, Bohuničtí hned zkraje druhé půle sice nijak výrazně náš náskok nestahují, ale je tam cítit, že zbraně zdaleka nesložili. Zato na naší straně je cítit jisté uspokojení, Jirka v bráně už nezáří a je střídán Vojtou Doudou, my předvedeme pár zbrklostí a technických chyb, soupeřův gólman začíná chytat… Někteří naši hráči se dostávají do „nekomfortní“ zóny a nedobrého herního rozpoložení, což je z komunikace na hřišti a při tajmech z hlediště patrné. Zkrátka je vidět, že dobře naladěný orchestr začal hrát falešné tóny a Atom tam prostě chybí, anebo tam není nikdo jiný, kdo by zavelel k obratu… Bohunicím se rozchytal gólman Bavlnka, který začíná našim střelcům „nabízet“ volné prostory v bráně a my mu na tyto „nabídky“ ochotně přistupujeme. Naši gólmani chytají jen povinné střely, žádný zákrok navíc se z jejich strany nekoná.

Ve 46. minutě je to plichta 28:28 a začíná se takzvaně od nuly, začíná „nový zápas“. V 56. minutě ještě jdeme do vedení 35:34. V posledních 10 minutách máme trochu smůly v zakončení (nějaké tyčky byly), ale spíše je to naše snaha o individuální řešení situací, která nás sráží, ve hře jeden na jednoho nemáme moc šancí proti hostující obraně. V obraně hoříme, hosté nás překonávají zejména přes pivota a hrou jeden na jednoho. A pak technické chyby a ztráty míče, kroky, průrazy… V podstatě se dá každému na hřišti něco vytknout, epidemie nepohody postihla plošně snad úplně všechny. V posledním útoku, kdy bylo možné pokusit se alespoň o remízu, si naši hráči dokonce dali přihrávku na kotníky, což byla poslední kapka našeho zmaru. Více už k tomu netřeba dodávat, nejlépe na tento zápas co nejdříve zapomenout, i když jisté poučení se z tohoto nezdaru, se určitě nabízí a bylo by potřebné směrem do zbývajících 3 zápasů.   

K atmosféře zápasu toho není moc co psát. Diváci byli úžasní, což silně vnímali třeba i rozhodčí a delegát, ale i fanoušci hostů. Před takovou kulisou je prostě radost hrát i pískat. V této sezóně naposled si naše modrožluté peklo zopakujeme v neděli 27.4. opět v 15:00, kdy přivítáme Vršovice. Před tím nás ovšem čeká výlet do Litovle (sobota 12.4. ve 14:00) a po Vršovicích jedeme na Duklu Praha (sobota 3.5. v 16:00). Tři zápasy, které budou naprosto klíčové.